Moskevská policie odhalila zpronevěry peněz pro navigační systém Glonass a jeho hlavní konstruktér Jurij Urličič přišel o funkci. Šéf prezidentské kanceláře Sergej Ivanov v televizi prohlásil, že nakradené jmění je nezbytné konfiskovat, napsal dnes ruský list Vedomosti. 

To vše samozřejmě není "mrazivá očista roku 1937", ale souběh událostí nutí k zamyšlení. Pozorovatelé už mluví o tom, že dávno očekávaná "čistka elity" přeci jen začala. 

Rusko se snaží nějak očistit

Sám nápad pročištění elity nevypadá nerozumně. Politický systém, který neprochází přirozenou očistou ve volbách či v důsledku činnosti svobodného tisku, potřebuje mechanismus vlastní očisty. Čínští vůdci se problém snaží řešit periodickou rotací náčelníků, a to i nejvýše postavených (například v ministerském křesle lze zůstat nejvýše pět let), a samozřejmě také rozsudky za zneužívání funkcí. Pro členy politbyra platí věková omezení. 

V Rusku se naopak věková omezení oslabují, žádná pravidla rotace neexistují a zůstává jen stíhání za skutečné či vymyšlené zločiny. Historii v tomto směru máme bohatou. 

Nejslavnější je Stalinova čistka

Nemusíme připomínat události před 75 lety. Vzpomeňme zatýkání z konce 40. let, jehož oběťmi se stali nikoliv Stalinovi soupeři v boji o moc, ale stoupající hvězdy z válečných let. Stali se oběťmi nového konfliktu uvnitř elity: starci přijali nováčky jako ohrožení vlastní budoucnosti a soupeře vyřadili za pomoci bezpečnostních orgánů. Některé klíčové terče nomenklaturního útoku (maršál Georgij Žukov či admirál Nikolaj Kuzněcov) zůstali na svobodě, jiní (velitel letectva Alexandr Novikov či ministr leteckého průmyslu Alexej Šachurin), vyfasovali podle stalinských měřítek nízké tresty a dožili se rehabilitace. 

Vraťme se k současnosti. Nynější zatýkání a halasná prohlášení sotva přerostou v plnohodnotnou čistku. Za stalinských dob fungovalo jedno (jednoosobové) centrum rozhodování o represích. V naší situaci jedno centrum rozhodování o klíčových kádrových a státních rozhodnutích neexistuje. Rozhodnutí se nejspíše stávají výsledkem dohod a skupinových zájmů v okolí prvního muže státu. 

Úřady jsou propleteny jeden do druhého

Podobná je i situace v silové sféře, kde působí čtyři úřady: vyšetřovací výbor, tajná služba FSB, ministerstvo vnitra a protidrogová agentura, které mohou vyvolávat velké případy a soupeřit o sféry vlivu. Dnešní případy jsou výsledkem práce různých služeb. O Glonass se postaralo ministerstvo vnitra, o obranu zase nejspíše FSB. Jsou i jiné nástroje získání dodatečných pák vlivu a výdělku jako nová, rozšířená verze trestního zákona. Vyšetřování a "úder proti věrchušce" se posléze mění ve stíhání druho- a třetiřadých činovníků soupeřícího klanu, což předznamenává přerozdělení sfér vlivu či vyjednávání o ceně odmítnutí stíhat předáky konkurentů. Dochází dokonce k veřejným narážkám o neochotě vpadnout do cizí zátoky. Například šéf protidrogové centrály Viktor Ivanov podpořil činnost jekatěrinburgské nadace Město bez narkotik, kterou stíhá místní policie. 

Protikorupční mor může vést k lidským tragédiím, může vést k částečným úspěchům, ale nestane se systémovou politikou. Ale boj s korupcí se může stát trendem, a pak agenti, aby byli v trendu, sami sebe udají.