O dětech

Senzační zpráva o Mexičance Karle Perezové, která čeká devaterčata, byla nejspíš snůškou lží. Oznámily to dnes mexické úřady s tím, že žena vůbec není těhotná a dokonce si vymyslela, že v minulosti již porodila trojčata.

Koncem května se rodina Mexičanky Karly Vanessy Perezové výrazně rozroste. Žena je totiž těhotná a čeká hned devět dětí - šest holčiček a tři chlapce.

Netradičně v trolejbusu bratislavské městské hromadní dopravy pomáhali dnes lékaři na svět dítěti, které se narodilo jedné z cestujících. Kuriózní zásah zdravotníků se odehrál nedaleko porodnice.

Čtyřletá Terezka Svobodová z Pelhřimova bude zapsána do České knihy rekordů jako nejmladší řidička v Česku. Holčička pravidelně trénuje jízdu v dětské bugině. Využívá při tom zkušeností a rad nejen svého otce Milana Svobody, mistra republiky v závodech automobilů do vrchu, ale i svého šestiletého bratra Lukáše, který už má za sebou řadu závodů.

Nevšedním dobrodružstvím a zkouškou odvahy bývá pro malé děti noční spaní v mateřské škole. Nocování v jiném prostředí než ve vlastním pokojíku může mít podle pedagogů i dětských psychologů dobrý vliv na sebevědomí dětí. Rodiče by ale neměli přecenit síly a citovou vybavenost potomků, aby se z nočního dobrodružství nestala noční můra.

Opuštěná jízdní kola ze ztrát a nálezů v Mladé Boleslavi poputují do Afriky. Radní města rozhodli o předání 18 bicyklů společnosti Kola pro Afriku, která v západoafrické Gambii pomáhá dětem. O rozhodnutí radních dnes na tiskové konferenci informoval náměstek primátora Adolf Beznoska (ODS).

Ano,dost často se v poslední době setkávám s otázkami typu „Jak dlouho ještě budeš studovat?“ „Bydlíš ještě u rodičů?“ „Co nějaký ženich?“ A nejpopulárnější je „Už by sis také mohla pořídit dítě!“ Skoro jsem se nedávno cítila až divně, že stále studuji, že nemám byt, auto jako někteří mí známí a kamarádi. Přemýšlela jsem nad tím, jestli není něco špatně.

Za dob našich studijních let na nás mluví mraky lidí. Učitelé, na jejichž jména si dnes už ani nevzpomene. Školníci, kteří na nás káravým hlasem křičeli, ať neběháme po šatnách a nerozhazujeme bahno z bot. Kuchařky, které se nás ptaly, kolik knedlíků si dáme. Spolužáci, kteří po nás neúnavně chtěli půjčit domácí úkoly. Naši rodiče kolikrát mluvit nemuseli. U těch stačil vyčítavý pohled a všechno bylo řečeno i beze slov. Co ale zaručeně naštve každého z nás, kdo si kdy potykal s lavicí? Vybrali jsme pro vás osm vět, za které bychom občas vraždili. Ty, kdož je vyslovili, nebo sebe, to abychom už nikdy nemuseli slyšet nic podobného.