Pomůže i Čína se zvládáním uprchlické vlny z Blízkého východu? Anebo má dost vlastních starostí? A jak by se na to dívali sami Číňané, když v zemi kvůli omezení růstu populace fungovala přes 30 let politika jednoho dítěte? Na populární sociální síti WeiBo (čínská obdoba Facebooku) se konalo k tomuto tématu něco na způsob referenda – a Peking následně raději dal od uprchlíků ruce pryč.

Čím dál víc migrantů z Afriky míří do Itálie. Evropští vůdci přitom neřeší otázku, jak příval zastavit, ale kam s nimi (migranty). Další uprchlická krize je proto na spadnutí.

Je to opravdu zvláštní případ: osmadvacetiletý nadporučík německé armády Franco A. (posádkou ve Francii) se nechal zaregistrovat jako syrský uprchlík, aby mohl (s největší pravděpodobností) později spáchat teroristický útok. Vina za něj pak měla padnout na migranty, které důstojník jako pravicový radikál nenáviděl. Kdyby s takovým bizarním námětem přišel filmový scenárista, vyrazili by s ním asi všude dveře. A přesto je to pravda. Skandál hýbe Německem už několik dnů a stává se z něj politikum – především po naprosto nevhodné reakci ministryně obrany Ursuly von der Leyenové.

Nemocnice v brazilském státu Roraima v posledních měsících bijí na poplach a naléhavě žádají o pomoc federální vládu. Kvůli narůstající krizi se už tak podfinancované zdravotnictví v jednom z chudších států Brazílie potýká s nedostatkem léčiv, personálu i místa v nemocnicích. Problémy přitom nesouvisí s novou epidemií viru zika nebo žluté zimnice, ale s přívalem zoufalých Venezuelanů, utíkajících z kolabujícího státu.

Kdyby záleželo na mně, dávno už bych podnikl něco proti zemím, které se staví proti kvótám na přijímání uprchlíků. V rozhovoru pro německý deník Die Welt to uvedl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, který zároveň odmítá označovat všechny kritiky Evropské unie za populisty a jehož pohled na Donalda Trumpa se přece jen změnil k lepšímu.

K pravidelným hostům konference Dialog uprostřed Evropy, jejíž 26. ročník se uskutečnil ve dnech 7. až 9. dubna v Brně, patří také Bernd Posselt. Díky své robustní postavě nepřehlédnutelný prezident Panevropské unie v Německu (Paneuropa-Union Deutschland) a mluvčí Sudetoněmeckého Landsmannschaftu oslavil v loňském roce šedesáté narozeniny. Jak jsem během našeho setkání zjistil, je to člověk komunikativní, s velkým přehledem a rovněž příjemného vystupování.

Je svoboda opravdu tak důležitá, aby se nařizovala zákonem bez ohledu na to, zda o ni dotyčný jedinec opravdu stojí? A nenapáchá se tím víc škody než užitku? To byly některé z otázek, které provázely debatu o dětských manželstvích, proti nimž vytáhla do boje německá vláda.

V sobotu oslaví Evropská unie šedesátku. Nepochybně se pochválí a vykreslí si světlou budoucnost. Skutečnost je ale taková, že mnozí její občané dnes touží po návratu k národním státům více než kdykoliv předtím. Kladou si otázku, co vlastně z členství v unii mají – zvlášť když finanční a uprchlická krize tak markantně odhalily její závažné nedostatky.