Poslední dekády přinesly řadu případů, v nichž lidé tvrdili, že narazili na něco, co by mohlo připomínat tzv. kryptidy — zvláštní tvory, podivné kostry nebo záznamy, jež nelze snadno vysvětlit. Řada z těchto příběhů nevzdoruje kritice, přesto vzbuzují fascinaci a dodnes vyvolávají otázky.

Některá vína si člověk zamiluje pro jejich chuť, jiná pro atmosféru, kterou vytvářejí. A pak existují taková, která přinášejí ještě něco navíc – pocit lehkosti a pohody, který trvá i dlouho po posledním doušku. Právě tím se vyznačují vína z Pago de Carraovejas, jedné z nejprogresivnějších vinařských ikon dneška.Pro každého, kdo potřebuje omezit histamin, je to malý poklad. A pro všechny ostatní sympatický bonus: víno, které respektuje tělo i mysl.

Na první pohled jsme s nimi nesrovnatelní: my se hýbeme, mluvíme, milujeme, ale oni stojí na místě, mlčí a zdánlivě jen tiše rostou. Přesto mají stromy s lidmi víc společného, než by kdo čekal. Sdílejí mezi sebou potravu, varují se před nebezpečím, vychovávají své „děti“ a dokonce stárnou podobně jako my. Příroda v nich skryla moudrost, která zahanbuje naši domnělou nadřazenost.

Aljaška je nádherná – a děsivá. V rozlehlém pásu známém jako „Aljašský trojúhelník“ prý od 70. let zmizelo přes 20 000 lidí. Každý rok se tu eviduje zhruba 2 250 pohřešovaných, což je dvojnásobek amerického průměru. Nejde jen o legendy: v oblasti se odehrála i jedna z největších pátracích akcí v dějinách státu.

Obrazovka a realita bývají častokrát dvě zásadně odlišné věci.

V plzeňské zoologické zahradě včera uhynul na srdeční kolaps samec nosorožce indického Baabuu.

Chovatelé drůbeže v Německu už museli kvůli šíření ptačí chřipky utratit zhruba 400.000 ptáků.

V posledních letech lze pozorovat změnu. Mnozí Češi hledají únik z centra měst směrem na jeho okraj nebo přímo do vesnic. Poptávka po klidu, prostoru a možnosti žít blíže přírodě získává na síle. Ale co je za tímto fenoménem? A co lidé ve skutečnosti očekávají od života „na okraji“?