mozek

Dalo by se poeticky říci, že v mozku je ukrytá naše duše, kterou tvoří vzpomínky a prožitky, formující osobnost každého z nás. Vzpomínky máme krásné, často nám dávají pocit štěstí. Mohou však mít i odvrácenou stránku – tu temnou. V takovém případě se objevuje riziko traumatu nebo jiného psychického problému. Vnitřní démoni jsou naším největším nepřítelem, se kterým se nejobtížněji bojuje. Mozek je zároveň tak komplikovaný orgán, že vědce překvapuje ještě dnes. Podle nové studie bude v budoucnu možné ovládat, zda budeme šťastní, nebo jestli se budeme propadat do duševní nepohody.

Jak dlouho zůstanou naše myšlenky známé jenom nám? Okamžik do možného nahlédnutí do lidské mysli se možná krátí - již druhý tým neurovědců totiž v posledních měsících přišel na způsob, jak v mozkové aktivitě "přečíst" mluvená slova. Výzkum, který by mohl pomoct lidem upoutaným na lůžko, je zatím čistě experimentálního charakteru. Nad jeho přísliby se však tají dech.

Čtení cizích myšlenek na obzoru! Právě tak by se daly nejspíše vnímat titulky mluvící o tom, že se v rámci nedávného experimentu podařilo poprvé "přenést myšlenky mezi třemi lidmi". Jak už to v případě podobně šokantních objevů chodí, realita je oproti revolučně znějícím titulkům o něco nudnější. Systém nazvaný BrainNet má totiž k telepatii notně daleko. To však neznamená, že nejde o významný dílek ve vědeckém poznání mozku.

Pravidelné vynechávání jídla zvyšuje funkčnost mozku, prokázaly studie na myších. Několikahodinová absence jídla stimuluje paměť a učení, zvyšuje mozkovou aktivitu a vede k růstu nových neuronů.

Pojem umělé inteligence je většinou skloňován v souvislosti s počítačovým softwarem. Nově vyvíjená nápodoba mozkové synapse však slibuje k inteligentnímu učení dokopat i samotnou architekturu hardwaru. Seznamte se s memristory, respektive s novým způsobem, jak počítače využívají paměť.

René Descartes je právem považován za jednoho z otců moderní vědy. Tento francouzský filosof, fyzik a matematik proslul zejména pokusem o nalezení filosofické jistoty shrnutým do slavné věty „Myslím, tedy jsem“. Kromě svých filosofických bádání ovšem zásadně přispěl také k rozvoji moderní vědecké metody, analytické geometrie, optiky, psychologie a dalších oborů. Odrazily se ale tyto intelektuální kvality také ve stavbě a velikosti jeho mozku? 

Konstatovat, že má člověk na svůj tělesný rámec neobvykle velký mozek, by bylo hrubé podcenění skutečného stavu věcí. Dokonce i na poměry primátů je centrum naší nervové soustavy skutečně obrovské – v průměru tvoří asi dvě procenta hmotnosti lidského těla. Ba co víc, na energetické spotřebě se podílí až z jedné pětiny.

Snad každý někdy zažil pocit, že mu konkrétní mrak plující po čerstvě vymetené obloze, hromada kamenů, skalisko, nebo hora neodolatelně připomněly určitou věc nebo osobu. Všeobecnosti tohoto prožitku ostatně nasvědčuje místopis bližších i vzdálenějších oblastí, kde se to různými kamennými starci a stařenami, čerty a pannami jen hemží, nebo železná pravidelnost, se kterou lidé objevují na ubrouscích, toustech a kouscích pizzy svaté obrázky. Jak je ale možné, že nás u některých tvarů mozek tak lehce ošálí?