Dokázali v nás zanechat stopu silnější, než si sami možná dokázali představit. Jejich hudba, filmy i slova přetrvaly dekády, přesto to, co se dělo v jejich hlavách, zůstalo skryto za úsměvem, světly reflektorů a dokonalým obrazem, který po nich svět chtěl.

Když se u prahu objeví cizí kočka, většina lidí zpozorní. Její oči se na okamžik setkají s vašimi, zafouká vítr, jako by přinesl poselství, a pak už jen tiše stojí, klidná a přítomná. V mnoha kulturách je to znamení, které se neignoruje. A není divu.

Svatý Václav je neodmyslitelně spjatý s koncem září: slavnosti, poutě a podzimní dobroty patří k jeho svátku stejně jako volný den v kalendáři. Ale za těmito tradicemi se skrývá i připomínka hodnot, které bychom v dnešní době možná potřebovali víc než kdy dřív.

Je patronem českých zemí, jedním z nejslavnějších Přemyslovců a jeho život skončil tragicky, navíc prý na příkaz vlastního bratra. Ve skutečnosti je však život svatého Václava zahalen tajemstvím. Co vůbec o nejznámějším českém světci víme? A jak se v průběhu historie proměňovalo vnímání a prezentace svatováclavského kultu?

Člověka s natolik podivným jménem byste v dnešní populaci těžko hledali. V počátcích českého státu by se ovšem jeden našel: Blahoslavený Podiven, věrný služebník svatého knížete Václava a muž, který za cenu vlastního života pomstil vraždu svého pána.