kuriozity

V Česku se debatuje o tom, jak se s příjmy dostat na úroveň západních zemí. Pomoci by mohla třeba norská metoda veřejných daňových přiznání. Má však blízko ke šmíráctví.

Přestože jsou lidové pověry iracionální, i v 21. století jim věří miliony lidí. Vyhýbají se žebříkům, čekají na ulici na jiného nešťastníka, aby černá kočka nepřinesla smůlu jim a v pátek 13. pomalu raději nevychází z bytu. Jak ty nejznámější pověry vznikly a mají i dnes svůj význam?

Hřbitov nemusí být ponuré místo. Dokazuje to hřbitov v zapadlé rumunské vesnici, kde tisícovku hrobů zdobí barevné pravoslavné kříže s kresbami a epitafy o tom, jak dotyčný zemřel. Místo plné černého humoru je tak už desítky let jednou z hlavních turistických atrakcí na Balkáně. 

Jízdní kola zažívají na Kubě svou renesanci. Zatímco za hospodářské krize byla téměř nutností, dnes jsou zdravou, pohodlnou a hlavně téměř nepostradatelnou alternativou ke špatně fungující veřejné dopravě. A pohledem na Havanu ze sedla neopovrhnou ani turisté, kterým místní agentury nabízejí projížďky s průvodcem.  

Držení diety je ve Francii druh životního stylu. Běda však, když se ho někdo rozhodne nevyznávat a přibere. Na tlusté lidi se v zemi dívají s opovržením jako na "postižen" a zažívají každodenní diskriminaci. Po vyhazovu kvůli váze se jedna z nadrozměrných dam rozhodla místo držení diety napsat knihu, která má ostatním pomoci smířit se s tím, že jsou tlustí, a naučit je bránit se šikaně.

Mluvit stále pravdu dokázal jen Jim Carrey ve filmu Lhář, lhář. Běžný člověk ale řekne denně alespoň dvě lži. Odhalit ale dokážeme jen zhruba polovinu z nich. Na co se máme soustředit, abychom rozeznali pravdu od výmyslu a pochopili důvody?

Octomilky a myší přestávají vědcům v laboratořích stačit. Nahrazují je novou "havětí" v čele s jedovatými pavouky vyžívajících se v kanibalismu. Mají totiž často s lidmi společného mnohem víc než otravné mušky. 

Obyčejná turistika už dneska příliš netáhne, lidé vyhledávají zážitky, chtějí se bavit na netradičních místech. O zájemce tak nemají nouzi třeba lekce jógy na střeše budovy s výhledem na centrum Lisabonu. A kdo se neřadí mezi milovníky meditace, může si o pár domů dál zatím zajít třeba na nějaký pěkný film do letního-střešního kina.