Dá se tomu věřit? Můžeme se k blahobytnému státu prokouřit a propít? Tyhle otázky bychom mohli položit vládě, která se chystá zachraňovat klesající příjmy rozpočtu vyššími daněmi z cigaret a alkoholu.

Kouřící televizní a filmoví hrdinové svádějí ke konzumaci tabáku, takže bude třeba jim to nějak zatrhnout. Když už se podařilo prosadit zákaz kouření v hospodách, na zastávkách, ve vlacích a bůhvíkde ještě, proč si teď nedošlápnout i na film? Ale kde je hranice? A co přijde jako další?

Varovné obrázky na krabičkách cigaret jsou součástí našich životů už téměř rok. I ve světě jde už o běžnou praxi, jejíž odstrašující účinek, ale ještě nikdo nepotvrdil. A možná ani nemůže. V každém případě české obrázky nepatří ve srovnání s některými z jiných koutů světa k těm nejděsivějším.

V průmyslově vyspělých zemích ztrácí tabákový průmysl pomalu ale jistě zákazníky a půdu pod nohama. Pro nalezení nových odbytišť dělá proto všechno možné i nemožné a podle všeho se mu povedla trefa: Po cigaretě začínají čím dál častěji sahat v Africe.

Pokud plány finské vlády na záchranu zdraví obyvatel dojdou naplnění, za třiadvacet let v zemi nebudou lidé pomalu vědět, co to je cigareta. Turisté-kuřáci budou moci na návštěvu této skandinávské země zapomenout, protože tu budou nevítanými hosty.

Spousta kuřáků si nepochybně dala na Nový rok předsevzetí, že se svým zlozvykem praští. Mladí Rakušané to možná budou mít o něco jednodušší, pomocnou ruku jim totiž podává starostlivý stát. Ministryně pro rodinu Sophie Karmasinová prvního ledna navrhla, aby se mládeži do 18 let prostě kouřit zakázalo. Opatření je o to podivnější, že volit se u našich jižních sousedů může už od šestnácti.

Zatímco nepotřebujeme žádný zákon, který by nám nařizoval, že v restauracích nesmíme hlasitě říhat nebo flatulovat, zákaz kouření takový zákon zřejmě mít bude, píše v komentáři pro HlídacíPes.org právník Aleš Rozehnal.

Vyhlašovatelé ankety Sexistické prasátečko pro nejvíce sexistickou reklamu by se v 50. až 70. letech uplynulého století zbláznili. Které byly denně vidět v tisku, by dnes neměly šanci uspět a přinesly by jejich autorům i společnostem nejednu žalobu.