Ano, bude to strašné, budeme se mít jenom o 2,5 % lépe než loni. Ne, není to chyba. Budeme se mít lépe, ale méně lépe než jsme chtěli, nicméně lépe. Budeme si moci vzájemně vyměnit o 2,5 % (dle prognóz OECD) více rohlíků, šunky i svetrů. Je toto konec? Jistě, že není. Dokonce ani faktický 1%, 2%, 3% pokles produktu by nic tak drastického neznamenal, neměli bychom se tak dobře jako loni, ale určitě bychom se měli lépe než předloni. Jednoduchá selská úvaha, tak proč ta panika? Protože její vytváření je pro mnohé prospěšné. Když se čelí společnému nepříteli, kterým je nyní zlý volný trh šířící velkou ekonomickou katastrofu v podobě celosvětového ekonomického růstu (růstu!) okolo 1 % (opět OECD), tak se s velkorysostí některé věci přehlédnou. Trh „nefunguje“, nastupuje stát se svými intervencemi. A to se hodí mnohým. Neúspěšným firmám, politikům i některým domácnostem. Samotný trh by si s krizí poradil hladce Pokud se zpomalí růst poptávky po produktech oproti předpokladům (například z důvodu strachu z finanční krize), je předpokládaná tržba produkčních firem menší než jsme očekávali. Když máme menší tržbu, můžeme méně rozdělit těm, kteří nám produkt vyráběli. Pokles tržeb tak musí logicky vést k poklesu mezd, analogicky menší nárůst tržeb oproti předpovědím, by měl znamenat menší nárůst mezd. Klesají-li mzdy, lidé si mohou koupit méně zboží, ale když méně nakupují, hromadí se v obchodech zásoby a aby se jich obchody zbavily, zlevňují. Jak se chovají domácnosti při slevách? Nakupují více. Pokles ceny tak vede k růstu poptávaného množství. No a firmy už zase mohou vyrábět, co dříve, jen se snížila cenová hladina. Trh by si tak s „finanční krizí“ poradil hladce. I když v realitě jsou přizpůsobovací procesy mnohem složitější, předchozí zjednodušení pro ilustraci stačí. Stát rád pomůže, ale... Ale takovéto jednoduché řešení se mnohým nelíbí. Přechodný pokles mezd je něco nemyslitelného, to se rovná vykořisťování. A chytré firmy to vědí, nicméně náklady je třeba opravdu stlačit dolů, není nic jednoduššího než poprosit stát o nějaký ten příspěvek. A když už se žádá, tak je dobré situaci trošku přičernit, více je vždy lepší než méně. A politici příspěvek rádi poskytnou, politici jsou také jen lidé maximalizující svůj užitek, a abych mohl maximalizovat jako politik, musím být politikem i v příštím období, musím být zvolen a nemohu dopustit krátkodobě menší cifru na výplatní pásce. Pokřivení cenové informace Odkud na takovou dotaci vzít? Třeba nárůstem deficitu státního rozpočtu. A nikoho jaksi nezajímá, že dneska si sice přechodně nerozdělíme krátkodobě méně, než jsme očekávali (jak by udělal zlý trh), ale v budoucnu si méně rozdělíme, protože deficit se uhradit musí a navíc včetně úroků. Jinou formou řešení je navýšení množství peněz v oběhu, které logicky povede k nárůstu inflace (když větší množství papírků rozdělím mezi stejný nebo přechodně menší produkt, cena roste). Roste-li inflace, tak nám naše reálná mzda klesá. Stejná situace jako u tržního řešení, ale vedlejším velmi významným nákladem je pokřivení cenové informace (není jednoduché okamžitě rozeznat, zda mi vzrostly tržby, protože je ekonomika zasažena inflací, nebo protože vzrostl zájem o mé zboží) a trh tak zůstává delší dobu v nerovnováze než u tržního řešení. K analogickým závěrům by vedly i jiné formy státní intervence. Pokud dojde k zpomalení růstu produktu, nepanikařme. Tato situace znamená, že se nějakou krátkou dobu budeme mít stejně nebo jen trochu lépe než minule. Pokud se budou v takovéto situaci provádět státní intervence, situaci to nepomůže, pravděpodobněji však uškodí.