Nacisté v Osvětimi nejprve věznili polské a sovětské zajatce. Pak ho proměnili v továrnu na smrt, kde přišlo o život nejméně 1,1 milionu lidí, především Židů. Někteří historici uvádějí dokonce až čtyři miliony obětí. 

Vjezd do Osvětimi | zdroj: Profimedia

Tábor byl založen nařízením Heinricha Himmlera z 27. dubna 1940 v bývalých kasárnách rakouské, později polské armády. Jeho zdi museli vystavět vězni z prvních transportů. 

"Bez Osvětimi není německé identity. Vzpomínka na holokaust zůstává věcí všech občanů, kteří v Německu žijí. Patří k dějinám této země," řekl německý prezident Joachim Gauck. Je tak podle něj morální povinností Němců zasazovat se o to, aby se podobné události nemohly opakovat.

Transport do Osvětimi | zdroj: Profimedia

"Viděl jsem scény, jak z Dantova pekla. Úplně nahé lidi na nákladním voze, vzpínající ruce k Bohu. Věděli, že jdou na smrt," vzpomíná Leon Schwarzbaum, rodák z Hamburku, jehož celá rodina, 25 lidí, "šla do plynu". Všichni, kteří přijeli do tábora, byli hned podrobeni selekci. Stačil jeden pohyb palce esesáka, který rozhodl o životě, nebo okamžité smrti.

Brána smrti | zdroj: Profimedia

Z tábora nebylo prakticky úniku. O útěk se podle dostupných pramenů pokusilo 802 lidí, z toho 45 žen. Skutečně se jich však zachránilo jen 144, 327 lidí bylo chyceno během útěku případně zatčeno po něm. Útěk se trestal jednoznačně - smrtí.  

Osvětim | zdroj: Profimedia

"Ve srovnání s Treblinkou jsme byli dokonalejší. Používali jsme cyklón B – krystalickou modrou skalici, kterou jsme vhazovali do komory smrti nevelkým otvorem. Podle klimatických podmínek umírali lidé v této komoře během tří až patnácti minut. Druhé zdokonalení bylo, že jsme vystavěli plynovou komoru, do které jsme mohli umístit současně 2000 lidí. Malé děti jsme utratili všechny, protože nemohly pracovat," chlubil se velitel tábora Rudolf Höss. Podle pamětníků vyšlo dokonce nařízení, že se na děti nebude "plýtvat" plynem, do pecí se měly házet živé. 

Vězni koncentračního tábora | zdroj: Profimedia

Ruští vojáci během osvobození našli 2819 zubožených vězňů. Přežít tábor se rovnalo téměř zázraku. Toho, kdo prošel selekcí, čekaly tvrdé podmínky.

Boty obětí z Osvětimi | zdroj: Profimedia

Sovětští vojáci v sobotu 27. ledna 1945 v Osvětimi objevili zbytky krematorií a plynových komor, hromady mrtvol, kopce bot, brýlí, zubních kartáčků či protéz, balíky ženských vlasů o váze 7 tun i protokoly o odeslání 112 tun drtě z lidských kostí.

Osvětim | zdroj: Profimedia

Na pietní shromáždění do Osvětimi dorazil i vnuk velitele tábora, 49letý Rainer Höss. S rodinným prokletím bojuje už od dětství a naplno se věnuje boji proti extremismu. Přednáší na 70 školách ročně a studentům přibližuje historii své rodiny a vyzývá je k toleranci, podporuje množství projektů a pomáhá vést anti-extremistickou skupinu nazvanou Loud Against Nazis (hlasitě proti nacistům). V Osvětimi byl už desetkrát, dnes se chce sejít s těmi, kdo hrůzy tábora přežili. Nebude to jeho první setkání s lidmi, na jichž likvidaci jeho dědeček intenzivně pracoval. Dokazují to i čísla vězňů, se kterými se setkal již v minulosti.