Jak hodnotíte přístup k nevidomým po 22 letech od revoluce?

Tím, že se o této problematice mluví, kdekdo o ní má větší povědomí. Lidé jsou vstřícnější, dost z nich se také bojí ztráty zraku, vidí to jako životní průšvih.

Jaký je podle Vás přístup státu ve srovnání s předrevoluční dobou?

Určitě lepší. I když nejlepší byl asi v první polovině 90. let. Se zákonem o sociálních službách ale přišly problémy. Skupina těch, kterým se má pomáhat, je tak široká, že nějací nevidomí tvoří zanedbatelnou menšinu, která už téměř nikoho nezajímá.

Lidé s postižením jsou motivováni k nesamostatnosti, když jste nesamostatný, máte vyšší dávky. Sociální systém tak udržuje člověka ve stavu, kdy je závislý. Když přiznáte, že něco umíte, přijdete o příspěvky. To, že něco umí, v této situaci ukáže jen úplný blbec.

Celý článek naleznete na ParlamentniListy.cz.