zvířata a příroda

Kousáním přenosná rakovina ďáblů medvědovitých, známějších jako tasmánští čerti, patří mezi úzkou skupinu bizarních parazitů, jejichž předci byli příslušníci téhož nebo blízce příbuzného druhu. Šlo o rakovinné buňky, které shodou náhod získaly schopnost nakazit i další jedince. 

Numerické schopnosti neboli početní výkony nejsou jen výdobytkem lidské mysli. Zvládá je i řada zvířat, která by bez počítání nemohla zvolit optimální postup při shánění potravy, námluvách, interakcích uvnitř i vně skupiny nebo při migraci. Určité početní základy jsou zkrátka nezbytnou podmínkou přežití ve volné přírodě.

V současnosti můžeme na nebi spatřit dvě skupiny aktivně létajících tvorů: ptáky a netopýry. V druhohorách bychom se ale mohli místo létajících savců setkat se skupinou starší – dnes již vymřelými ptakoještěry, kteří na rozdíl od všeobecného přesvědčení nepatřili mezi dinosaury a (na rozdíl od ptáků, kteří se z dinosaurů vyvinuli) tvořili samostatnou větev druhohorních plazů. Délka jejich vlády, impozantní vzhled a leckdy úctyhodná velikost provokují lidskou představivost dodnes. 

Páv je nejen krásný pták původem z Asie, ale také národním symbol Barmy a především politické strany nositelky Nobelovy ceny za mír Do Aun Schan Su Ťij, která je nyní u moci. Ani to ho však evidentně nedokáže zachránit od vyhynutí. V jiných asijských zemích přitom už z volné přírody zmizel. 

Kde leží veganský ráj? Pokud bychom museli zůstat v Evropě, byl by to bezpochyby Berlín, který se pomalu proměnil v evropskou veganskou metropoli. A nejde jen o jídlo, ale i o módu či dokonce o společenský život. 

Evoluce se neřídí žádnými zákony. Jak dokázal už Charles Darwin, rozhodně nesměřuje k žádnému konkrétnímu cíli, je oportunistická a téměř nepředpověditelná. To ovšem neznamená, že by bylo při vývoji druhů možné úplně všechno. Například přizpůsobování organismů prostředí probíhá tak, že jsou jednotlivé mutace testovány sítem přirozeného výběru. 

Mamuta srstnatého máme tak úzce spojeného s dobou ledovou, že nás většinou ani nenapadne uvažovat o jeho dalších osudech. Z našeho území opravdu tito chobotnatci vymizeli nejméně před 20 000 lety, když se jejich areál začal zužovat na oblast dnešní Sibiře, která tehdy ještě byla propojená pevninským mostem s Aljaškou. I zde ale vlivem neúprosných změn prostředí zhruba před 10 000 let vyhynuli. Ani to ovšem nebyla jejich poslední štace.

Kdo je největší rekordman v dlouhověkosti mezi živočichy? Zkuste si tipnout. Dožívá se až neskutečných 400 let!