ryby

Sedm z deseti mořských ryb žijících ve středně hluboké vodě na volném moři má ve střevech mikroplasty, na které se mohou vázat toxické látky. Prostřednictvím tuňáků, mečounů a dalších dravců, kteří je uloví, se mohou dostat i do lidského těla.

Pohlavní rozmnožování je mezi živočichy naprosto dominantním způsobem produkce potomků. Stejně jako je rozšířené, tak je ale i různorodé. 

Lidé jsou zvyklí brát Zemi jako "svou" planetu. Stačí ale trochu poodstoupit a tento závěr se ukáže jako přinejmenším předčasný. 

Evoluce se neřídí žádnými zákony. Jak dokázal už Charles Darwin, rozhodně nesměřuje k žádnému konkrétnímu cíli, je oportunistická a téměř nepředpověditelná. To ovšem neznamená, že by bylo při vývoji druhů možné úplně všechno. Například přizpůsobování organismů prostředí probíhá tak, že jsou jednotlivé mutace testovány sítem přirozeného výběru. 

Za 45 let se počet mořských živočichů snížil o 49 procent. Uvádí to studie, na které spolupracoval Světový fond na ochranu příroda (WWF) a londýnská zoologická společnost. V případě některých druhů, jako jsou tuňáci a makrely se jedná o 74 procentní úbytek. Jako hlavní příčinu snižování populace mořských druhů vidí ochránci v rybolovu a klimatických změnách. 

Prehistorická ryba, která byla naposledy spatřena v roce 1800, se znovu vrací do britské přírody. Jde o mihuli, která na první pohled připomíná hada. Je to jeden z nejstarších žijících obratlovců. Ochránci životního prostředí vidí za návratem mihule zlepšující se kvalitu britských řek. 

Každý, kdo někdy choval sumečky, ví, že se jedná o nebývale charakterní stvoření. Na rozdíl od většiny ostatních akvarijních ryb jsou velmi aktivní, a pokud to usoudí za vhodné, klidně vás při krmení pocákají přímo do obličeje. Jindy si zase usmyslí, že se jim v akváriu už nelíbí, vyskočí ven a začnou si hledat nový domov – což v našich podmínkách téměř bez výjimky skončí jejich úplným vysušením. "Sumečci přísavky" rodu Ancistrus jsou ale přeci jen o něco klidnější. V tichosti se živí spásáním nárostů řas na stěnách akvárií, kamenech a kořenech, kde se přidržují svou ústní přísavkou.

Doby, kdy byli savci a ptáci jedinými teplokrevnými živočichy na naší planetě, jsou již minulostí. Vědci objevili první teplokrevnou rybu, která si tělesné teplo vytváří ve svých masivních prsních svalech. Teplotu si poté udržuje díky tělesnému tuku a speciální síti cév v žábrách.