Státní zastupitelství je dnes mocenský monolit, soustava vzájemně se kryjících přátel. Spadnout do tohoto soukolí se nikomu nevyplácí. Politici, podnikatelé či vysocí státní úředníci, kteří jsou stále častěji terčem nezřízených honů státních zástupců za slávou a mocí, se mohou bránit alespoň mediálně. Běžným občanům moc možností nezbývá.

Nicméně podíváme-li se na excesy takových výtečníků, jako jsou vrchní žalobci Ivo Ištvan nebo Lenka Bradáčová, je jasné, že s jídlem roste chuť. K běžnému repertoáru zdivočelého státního zastupitelství patří vazební stíhání poslanců za hlasování (!) či permanentní zatýkání a následné propouštění, tedy justiční šikana spojená s policejními prohlídkami, u řady občanů, o nichž se sice vedou temné řeči, ale ty důkazy a ne a ne najít. K tomu je třeba připočítat veřejnou sebeprezentaci, spojenou s moralizátorskými řečmi a věčnými jakobínskými projevy o boji s korupcí.

Prokurátorskému stavu byl nakloněn bývalý ministr Jiří Pospíšil, pročež se dnes žalobci bouří proti kompromisnímu návrhu, předloženému ministerstvem spraveldnosti. Ani ten není bez chyb, nesmyslně zavádí třeba speciální zastupitelství pro boj s korupcí; k tomu poznamenal na serveru Česká justice advokát Tomáš Sokol: "Nevím o jediném případě, že by byla nezávislost státního zastupitelství zasažena, a přesto se hovoří o potřebě nezávislost posílit. Podle statistiky ministerstva spravedlnosti bylo loni za přijetí úplatku odsouzeno 13 osob, za podplácení 74. A prý by kvůli tomu měl být nějaký speciální odbor na novém státním zastupitelství."

Státní zástupci bývají vnímáni jako neohrožení hrdinové, co bojují se zlem, zatímco advokáti jsou obvykle líčeni jako úlisné ziskuchtivé nestvůry. Není třeba podléhat stereotypům, zvlášť v situaci, kdy se neustále zpřísňují předpisy všeho druhu a zanedlouho bude trestným činem možná i pouhá myšlenka.

Pro každého jednotlivce je v drtivé většině případů stát spíše nepřítelem, než oporou. Je třeba se mít na pozoru.