Nemáte ještě řidičák a toužíte to změnit? Pak byste měli rozhodně začít s hledáním té správné autoškoly. Poptejte si u kamarádů, známých, kterou instituci navštěvovali oni. Jistě se dopracujete k takové, která vám bude vyhovovat po všech stránkách. 

V autoškole zpravidla absolvujete několik teoretických lekcí. Školitel vás seznámí s údržbou a provozem automobilu a se silničními pravidly. Praktická část probíhá v terénu. Student se naučí nejen řídit auto, ale také parkovat, vyměnit pneumatiku či natankovat.

Závěrečná zkouška sestává rovněž ze dvou částí. Dovednosti teoretické jsou testoványpísemnou formou. Praktické znalosti prokážete během jízdy, na které bude přítomen i komisař. Ten poté spolu s vaším učitelem rozhodne o vašem (ne)úspěchu.

Je autoškola šetrná k mé peněžence?

Není. Celá záležitost vás vyjde na částku kolem sedmi tisíc - tahle investice se však neztratí. Vřele doporučuji začít aktivně řídit od chvíle, kdy řidičské oprávnění získáte. Čím déle budete čekat, tím snáze zapomenete, co jste se tak pracně naučili. 

Mám ho! A co teď?

Jako student si jen těžko můžete dovolit vlastní automobil. Někteří z nás mají štěstí a rodiče jim zapůjčí (někdy i na dobu neurčitou) auto vlastní. I z vlastních zdrojů si však lze pořídit poměrně levné, ojeté a spolehlivé auto. Při výběru se neukvapte. První hezké auto není jediné. Ideální jekombinace užitečnosti a šetrnosti. Design stojí bohužel v pozadí. 

Vždy pamatujte na bezpečnost svou i ostatních. Průměrné auto váží jednu tunu: to je půl dospělého slona. Na srážku s ním není vybaven organismus žádného z nás. Nejvyšší povolené rychlosti nejsou přikázány proto, abychom se jim vysmívali, mají svá hlubší opodstatnění. Česká republika je v tomhle ohledu poměrně benevolentní: velké množství evropských států má povolené hranice níže (zvláště co se týká rychlosti mimo obec). 

AUTOR: Martina Gillichová