Proč němečtí prezidenti nemají psy?

Jak napsal německý list Die Welt, politické kruhy se soustředí na záchranu eura. Novináři si užijí den v terénu s fotbalovým trenérem Otto Rehhagelem, kterého německá kancléřka Angela Merkelová vybrala jako delegáta pro volbu nového prezidenta země 18. března. A kadeřník celebrit Udo Walz, který se proslavil tím, že vytvořil "nový vzhled" Merkelové, se v televizi svěří s názorem na sestřih vlasů Joachima Gaucka. Protože, jak mnozí věří, právě dvaasedmdesátiletý Gauck, politik, protestant a bojovník za občanská práva v bývalé NDR, se stane příštím německým prezidentem.

Ale teď přichází ta doopravdy důležitá otázka: ponechá si Gauck i v zámku Bellevue, který je sídlem spolkového prezidenta v Berlíně svého psa? Němečtí političtí vůdci nemají ve zvyku si chovat domácí mazlíčky. Ale proč vlastně ne?

Pes - katastrofa!

Ve Spojených státech má každý prezident psa. Vodí ho na vodítku nebo ho nosí v náručí, když nastupuje do prezidentského vrtulníku. Hraje si s ním před kamerami. Americký prezident bez psa by byl stejně nepředstavitelný jako Den díkůvzdání bez krocana.

Jediný německý prezident, který měl psa, byl Johannes Rau, jenž zastával úřad v letech 1999 až 2004. O Scooterovi, svém kříženci knírače, Rau jednou prohlásil: "Jako pes je katastrofa, ale jako lidská bytost je nenahraditelný."

Psi jsou nejen nejlepším přítelem člověka. Jsou také měřítkem civilizace. Společnosti, které se na domácí mazlíčky dívají s nevolí, obvykle mají nějaký problém. Když jsou tu například kočky konzumovány a psi chováni na maso, pak je tu rovněž tendence k přehlížení lidských práv.

Vzpomínky na Hitlerovu fenku

V kulturách, jakou byl například starověký Egypt, lidé věřili, že člověk a zvířata byli stvořeni společně. Zvířata byla tudíž předmětem respektu a bylo s nimi odpovídajícím způsobem zacházeno. Pro židy se sedmý den odpočinku vztahoval také na zvířata. V některých evropských městech jsou "důchodové farmy" pro zvířata, která už nikdo nechce - a kdokoli, kdo by byl přistižen, že svého psa nechal na dálnici, dostane přísnější trest, než kdyby řídil bez řidičáku.

Ale to pořád ještě neodpovídá na otázku, proč němečtí prezidenti nemívají psy. Odpovědí je, že "první pes" probouzí nechtěné asociace. V zemi, kde někteří lidé začínají supět, když slyší slovo "autobahn" - dálnice - kvůli asociaci s Adolfem Hitlerem, který zahájil ambiciózní projekty výstavby krátce poté, co nacisté nastoupili v roce 1933 k moci, vyvolá jakýkoli prezidentský pes, ať už malý teriér nebo dánská doga, vzpomínky na Hitlerovu fenku německého ovčáka Blondi.

Je něco obzvláště znepokojivého na tom, jak mohl mít Hitler tak blízký vztah k psu, zatímco páchal děsivé hrůzy proti lidským bytostem. Jinými slovy stejně jako její páníček i Blondi vrhla vlastní dlouhý stín na německou historii.

Uteklo ale 67 let od chvíle, kdy byla tahle fena zabita i s jejími štěňaty těsně před tím, než Hitler spáchal sebevraždu. Je nejvyšší čas, abychom normalizovali své asociace mezi psy a politickými představiteli.

Německý herec a spisovatel Vicco von Bülow (1923 až 2011), který byl známý pod jménem Loriot, měl slavnou větu: "Život bez psa je možný, ale zbytečný." Až se tohle stane pravdou - a němečtí prezidenti budou mít psy -, teprve pak přetrvávající stopy Třetí říše konečně zmizí.