Sněžka, královna českých hor, utrpěla nedávno nehezkou ránu. Nositel vznešeného titulu prezidenta, který z tradice mnozí Češi v skrytu duše stále považují za určitý morální symbol, totiž přijel na velmi svéráznou návštěvu. A to takovou, že tradiční pouť po jejích svazích vykonal až do výšky 1602 metrů v autě horské služby, to vše v národním parku a bez špetky úcty k duchu hor, o úctě k poutní tradici nemluvě. Jakoby tím chtěl stvrdit, že v naší zemi s konečnou platností zvítězil jiný duch — zemanovský.

Co je to ten zemanovský duch? Jen obecný kulturologický termín. Spadá pod něj například i duch klausovský, s jehož největším šiřitelem si prezident vypil na vrcholu pivo. Ten duch je trochu jako hrozivý mrak, který se odráží ve zvětralém půllitru a skládá se třeba z neomaleného chování, megatun nevkusného asfaltu a mnoha stovek kilometrů dálnic v zemi, která má z východu na západ méně než pět set kilometrů a ze severu na jih ještě méně. A ten duch zastává principy, které nemají v nádherné české krajině co dělat.

Možná je ale vše úplně jinak. Možná nám chtěl prezident jen ukázat, že cesta k lepší budoucnosti vede přes návrat k dobrým tradicím a alespoň částečnému životu v souladu s přírodou. Ostatně už ve svém volební klipu se procházel mezi stromy. A možná nám to vše sice ukázal způsobem neomaleným — tím, jak se nechal vyvést horskou službou na hory, aby si tam dal pivo a cigaretu — neboť v takovém způsobu se vyžívá, ale úmysly má ušlechtilé.

Umění dobrého života prý spočívá mimo jiné v dovednosti udělat z nouze ctnost. A tak až vám bude příště z českých politiků nedobře u srdce, vzpomeňte si, že alespoň náš prezident je spirituálně napřed a kráčí všem vzorem rovnou po vrcholu Sněžky. Vydejte se pak i vy do nejbližších hor, pokud se tam ještě nestaví dálniční most či nekope úložiště pro odpad z Temelína, a při té chůzi se zamyslete nad tím, že to jsme jedině my, kdo tyto pokrokové politiky volí, a že zase jen my všichni rozhodujeme o tom, zda až v brzké či pozdější době budeme chtít unaveni konzumem odejít do hor, budeme mít ještě kam odejít.