Byl to jeden z těch magických příběhů o tom, jak maličký David přemohl mocného Goliáše. Fotbalisté Leicesteru, jejichž nejvyšší ambicí v loňském ročníku Premier League měl být boj o záchranu, si za sborového aplausu celé sportovní veřejnosti došli pro anglický titul a vytřeli zrak všem ostrovním velkoklubům s jejich hvězdnými soupiskami a zdánlivě nekonečným bohatstvím. Ale jako každá pohádka, i ta fotbalová musela jednoho dne narazit do mantinelů reálného života.

V lednu příštího roku se na sjezdu FIFA ve švýcarském Curychu bude rozhodovat o budoucnosti fotbalového mistrovství světa. A ruku na srdce – návrh, se kterým hodlá vyrukovat prezident Mezinárodní federace Gianni Infantino, nevěští jedné z nejpopulárnějších sportovních akcí planety zrovna světlou budoucnost. Dostane kvalita zase jednou přes čumák kvantitou?

Tento příběh se opakuje rok co rok a i letos bude mít stejné rozuzlení. Fanoušci chtějí hvězdy, trenér Wenger a majitelé Arsenalu zase obezřetné nakládání s financemi. Suma sumárum – ani letos to nevypadá na nějaké velké posilování.

Byla to nejhorší sezona za vlády 'cara' Romana Abramoviče. Žádný ligový titul, žádné úspěchy v pohárech, žádné pamětihodné individuální výkony. Coby obhájci prvenství v Premier League propadli hráči Chelsea v uplynulém ročníku ve všech myslitelných ohledech. Nyní budou muset přesvědčit své fanoušky o tom, že nejsou pouze partou zhýčkaných milionářů, ale plnokrevným týmem. A mužem, který by je měl srovnat do latě, je nový kouč Antonio Conte. Toho bude hnát kupředu i odstrašující příběh Josého Mourinha.

Diskuse o imigrantech je stále živá a aktuální, přestože se v minulých dnech víc skloňoval Brexit či fotbalové mistrovství Evropy. A právě turnaj ve Francii přinesl pádné (a přitom vlastně nijak zvlášť proklamované) argumenty i odpovědi na situaci kolem uprchlické vlny do Evropy. Znovu se ukázala síla sportu, který umí překonávat jakékoli bariéry. Vlastně na tribunách či u televizní obrazovky nikdo pořádně nevnímal, že v přímém přenosu sleduje názorný příklad dopadu přílivu uprchlíků – a byl to blažený pohled.

V rychlosti sběru prestižních trofejí aspiruje španělský kouč Josep Guardiola na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Stačilo mu šest sezon na postu hlavního kouče v Barceloně a Bayernu Mnichov, aby nashromáždil 22 pohárů, včetně dvou nejcennějších pro vítěze Ligy mistrů. Teď ho však čeká nová štace na opačné straně lamanšského průlivu, kde se – jak nám letos názorně předvedli hráči Leicesteru – magická moc peněz tak trochu rozplývá do ztracena.

Její tým už z turnaje vypadl a možná to byla ona, kdo islandským fotbalistům přinesl potřebné štěstí a sílu v jejich senzačním tažení. Miss Euro 2016 Arna Ýr Jónsdóttirová přesto pokračuje „ve službě“ dál. A 21letá blondýnka si zahrála na vědmu a odhadla, jak celý turnaj dopadne.

Dohromady stojí méně, než je na fotbalové burze vyčíslena hodnota jednoho lehce nadprůměrného hráče. A přesto tahle jedenáctka „levných pracovních sil“ má na Euru stále naději, že z něj odjede s nejcennější trofejí. Zatímco ti, kteří by jen sami o sobě při případném přestupu stáli i 6násobek ceny celé této sestavy, jsou už z Francie doma.