rakovina

Mikrogravitační výzkum na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) by podle amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) mohl přinést nový pohled na možnost boje proti rakovině. Napsal to server Space.com.

Noční práce lidem neprospívá - zvyšuje riziko vzniku cukrovky, kardiovaskulárních onemocnění, obezity i infarktů, píše italský deník Corriere della Sera. Slabší produkce hormonu melatonin prý může být zodpovědná i za sníženou schopnost čelit poškození DNA či větší riziko nádorů.

Genetické modifikace možná dostaly tvrdou ránu. Genový editor CRISPR, od svého objevu v roce 2012 oslavovaný jako revoluční nástroj otevírající myriády nových možností, totiž podle nové studie způsobuje více nechtěných mutací genomu, než se očekávalo. Může to oddálit příchod mnoha zlomových aplikací včetně genetické imunoterapie léčící rakovinu, o níž závodí USA s Čínou.

Ke studiu genetických stránek rakoviny se váže jedna zásadní potíž. Výzkumníci jsou takřka bez výjimky odkázáni na materiál starý jen pár let. Když vynecháme takové speciality, jako jsou stále se množící tkáňové kultury – nejznámější kulturou rakovinných buněk je zřejmě slavná HeLa, buněčná linie odvozená roku 1951 z nádoru Henriety Lacksové – měkké tkáně se bez konzervace dlouho nezachovávají. 

Česko se řadí mezi země s největším výskytem rakoviny v rámci Evropy i celého světa. Dlouhodobé statistiky (1977 až 2007) ukazují, že každý rok u nás zemře na rakovinu více než 27 tisíc lidí. Výskyt rakoviny se přitom zvyšuje. Výzkum její léčby je proto pro nás důležitý.

Kousáním přenosná rakovina ďáblů medvědovitých, známějších jako tasmánští čerti, patří mezi úzkou skupinu bizarních parazitů, jejichž předci byli příslušníci téhož nebo blízce příbuzného druhu. Šlo o rakovinné buňky, které shodou náhod získaly schopnost nakazit i další jedince. 

Rakovina zpravidla vzniká mutací některé z buněk daného jedince. Taková poblázněná buňka může začít s nekontrolovatelným dělením a dát základ zhoubnému bujení. Určité typy rakovin se posléze mohou šířit do nových tkání prostřednictvím odtržených skupin nádorových buněk – metastází. Ani zde ovšem děsivě fascinující možnosti rakovinného bujení nekončí. Některé rakoviny se totiž mohou šířit i mezi různými jedinci. 

Vědci a lékaři zabývající se rakovinným bujením už nějakou dobu vědí, že maligní nádory nejsou jen "hloupé" kupy poblázněných buněk. Na jejich počátku stojí několik mutací, které konkrétní buňku vychýlí od normálního fungování k nekontrolovanému množení. Vznikající nádor ale nezřídka připomíná spíše samostatný organismus parazitující na svém hostiteli.