Předloha ČSSD předpokládala, že referendum by mohlo být vypsáno k zásadním věcem vnitřní nebo zahraniční politiky. Lidé by se v něm mohli vyjadřovat k návrhům zákonů a také vyslovovat souhlas s ratifikací mezinárodních smluv. Vláda by referendum musela vypsat na základě petiční akce 200.000 občanů nebo potom, co by jej podpořilo 80 poslanců nebo 33 senátorů.

Norma chystaná vládou by podle dosavadního návrhu měla stanovit tvrdší podmínky pro vyhlášení referenda. Počítá s vypsáním plebiscitu po podpisu 250.000 lidí nebo na žádost vlády. Pro vyhlášení všeobecného hlasování na přesné téma by byl potřebný souhlas ústavní většiny zákonodárců v obou parlamentních komorách.

Ministři návrhu ČSSD vytýkali nejednoznačné vymezení otázek, o nichž by se mohlo referendum konat. Obávali se toho, že by bylo možné hlasování i o státním rozpočtu. Vláda sociálním demokratům vytkla rovněž to, že ačkoli by se v referendu nemohlo podle jejich předlohy rozhodovat o ústavním zákonu, zákon přijatý všelidovým hlasování by měl vyšší důležitost.

Jeden z předkladatelů Jan Hamáček (ČSSD) poslance neúspěšně přesvědčoval o tom, že připomínky kabinetu by bylo možné při dalším projednávání předlohy vypořádat. Návrh na zamítnutí podal zpravodaj Marek Benda (ODS), jenž byl opačného názoru.