V souvislosti s kreditními kartami slýcháme o nebezpečí globálním i osobním. Mluví se o další krizi, která by k nám mohla být importována opět z Ameriky. Místní totiž na kreditních kartách dluží opravdu hodně. Zároveň zaznívají hlasy, varující před často špatným užíváním kreditek, vedoucím k zadlužení s nemalými poplatky a úroky. Má se Česko a Češi bát? Makrohrozba V roce 2002 dlužili Američané kreditním organizacím 50 mld. dolarů, během 6 let číslo narostlo na 1 bilion dolarů a trend pokračuje. Problém je, že spousta uživatelů kreditních karet v Americe jsou nebonitní klienti. Pokud by došlo ke scénáři, že tito lidé nebudou schopni splácet, finanční sektor by mohl utrpět další šrám na důvěře, ne nepodobný americké krizi hypoteční. V České republice je v tomto ohledu situace dosti odlišná. Každá kreditní karta je evidovaná v BRKI a NRKI (bankovní a nebankovní registr). To znamená, že kdo má kreditní kartu s limitem 100 tisíc (byť třeba v šuplíku), je evidován jako kdyby dlužil 100 tisíc korun. Pokud by někdo kreditní karty sbíral a měl dohromady limit milion korun, nemusel by díky tomuto koníčku získat třeba hypotéku. Je tento systém dobrý? Těžko říct, každopádně se dá považovat za jakousi brzdu amerického chování, kdy má každý čtyři karty s vybranými limity a evidence není (o bankovních registrech si můžete přečíst více ve článku K čemu slouží úvěrové registry?) . Kromě toho, v České republice nejsou kreditní karty stále moc rozšířené, což dokumentuje i komentář Pavla Javorského, ředitele kanceláře MasterCard Europe pro Českou republiku a Slovensko: „Pokud bych se pokusil sestavit žebříček zemí dle objemových podílů kreditních karet na všech platebních kartách, vzestupné pořadí by bylo zhruba následující - Slovensko, Maďarsko, Česká republika, Francie a Polsko s podílem kreditních karet v rozmezí 5 – 15 %; uprostřed peletonu Německo okolo 25 % a v čele země jako jsou Velká Británie či USA s podílem 40 – 60 %." Už vzhledem k těmto číslům nějaké nebezpečí hromadného nesplácení, které by mohlo podkopat bankovní sektor, v Česku určitě nehrozí. Co však jedinci? Mikrohrozba Nejčastější chybou při vytáhnutí kreditní karty je její bezmyšlenkovité použití jako zdroje hotovosti namísto instrumentu s bezúročným obdobím či případnými slevovými programy. Statistiky americké centrální banky – Fedu, uváději, že až 75 % příjmu kartových společností plyne z úroků. Neinformovaní či neobezřetní uživatelé kreditek tak často platí zbytečně moc, v těch nejhorších případech se dostanou do dluhové spirály, kdy pouze vytloukají klín klínem (jiný úvěr kreditkou). Přitom zodpovědný majitel dokáže z kreditní karty vytřískat spoustu plusů. Pokud seženete kreditní kartu bez poplatku za vedení a hlídáte si bezúročné období, lepší úvěr nenajdete. Zapomeňte na kontokorenty a povolené debety, za které platíte úroky od prvního dne půjčky. Kreditní karta pro vás může být rezervou, bankovkou nebo i šetřícím pomocníkem. Nutno ještě podotknout, že osvěta o kreditní kartách není v Česku stále dostatečná. Pro správné používání kreditních karet je potřeba veřejnost dále vzdělávat. K tomu slouží například interaktivní internetové stránky www.kreditka.cz, na kterých se mohou lidé formou kresleného příběhu učit, v které situaci je lepší použít kreditní karty a kdy by naopak měli sáhnout po kartě debetní. Když jde o poplatky Pro naše potřeby si stanovíme dva typy kreditních karet, které vám mohou usnadnit život, případně i ušetřit: • kreditní karta bez poplatku za vedení – klíčové je správné používání bezúročného období • kreditní karta se slevami – důležité je porovnat poplatky a slevy Kreditní kartu bez jakéhokoli poplatku u nás nabízí mBank. U dalších ústavů nalezneme rovněž kreditní karty zdarma, nějakému poplatku nebo podmínce se ale už nevyhneme (pouze 1. rok zdarma, určitý měsíční obrat, nutná existence jiného produktu, aktivace nebo vedení internetového bankovnictví). Nicméně i u mBank je potřeba při uzavírání kreditní karty myslet. Vybrat si totiž musíte ze tří tarifů. První má již zmíněné vedení zdarma, ale vyšší úrokovou sazbu. Třetí má zpoplatněné vedení 590 korunami za rok, nese však velmi nízkou úrokovou sazbu. Druhý nabízí něco mezi tím. „Více lidí přitahuje kreditní karta, za kterou během roku nemusí zaplatit ani korunu – a to mKreditka umí. Těch, kteří využívají kreditní kartu spíš jako úvěr a hledají proto hlavně nízký úrok po uplynutí bezúročného období, je asi pětina," uvedla k oblíbenosti tarifů Pavla Renčínová, tisková mluvčí mBank. Přes to, že bez jakéhokoli poplatku je u nás zatím pouze jedna kreditní karta, většina bank má ve své nabídce alespoň základní kartu za dostupnou cenu (viz srovnání kreditních karet). Pak si stačí hlídat bezúročné období a trochu finančně plánovat. U bezúročného období je potřeba myslet na to, že banky uvádějí tzv. maximální bezúročné období. Když vaše kreditní karta říká 55 dní bez úroků, neznamená to, že s ní zaplatíte a 55 dní se nebude nic dít. Bezúročné období se počítá od data výpisu. Pokud tedy kreditní kartou zaplatíte první den po výpisu, máte skutečně 55 dní. Pokud ale zaplatíte měsíc po výpisu, měli byste kreditní kartu dorovnat zhruba do třech týdnů, jinak budete platit. Když jde o něco více aneb Slevové karty Na českém bankovním trhu jsou hlavním poskytovateli slevových karet Citibank, Česká spořitelna a GE Money Bank. Charakteristickými produkty jsou Citi Výhodný nákup, Chytrá karta České spořitelny a bene+ od GE Money. U těchto karet vždy něco platíte a zároveň dostáváte – pokud vaše nákupní chování koresponduje se slevovým programem karty (o produktu Citibank se dozvíte více ve článku Tři nové spořící produkty – tři hlavolamy). Bylo by ošidné vyslovit obecný verdikt o výhodnosti či nevýhodnosti tohoto typu karet. Každý by si měl porovnat měsíční poplatky s měsíční úsporou a kartu podle výsledku buď zrušit nebo pokračovat v jejím užívání.