Co stojí za severokorejskou agresí?

Salva střel vypálená na jihokorejský ostrov Jonpchjong nepřišla z čistého nebe. KLDR se po celé týdny snažila nahazovat pokusné udičky vůči USA a Jižní Koreji. Zkáza, při níž hořely domy, civilisté prchali do podzemních krytů a dva jihokorejští vojáci zahynuli, ale možná bude větším soustem, než o jaké Pchjongjang usiloval. Ovšem vynesla Pchjongjangu pozornost, což je přesně tím, co KLDR chce v době, kdy by ráda obnovila rozhovory, v nichž by mohla vyhandlovat jaderný program za pomoc, kterou naléhavě potřebuje.

V životem kypícím, kosmopolitním Soulu je těžké si připomínat, že Korejský poloostrov je stále technicky ve válečném stavu. Šedesát let poté, co začala korejská válka, se Spojenými státy podporovaný Jih pozvedl na patnáctou největší ekonomiku světa. Před dvěma týdny se Soul vyhříval na výsluní pozornosti, když hostil více než 30 světových představitelů na summitu G20, který byl považován za diplomatický debut země.

"Vyděděnec Severní Korea"

Ale vzestup Jižní Koreje jejímu chudšímu severnímu sousedovi vadí. KLDR druhdy bývala tou bohatší částí Koreje, ovšem během let utrpěla ztrátou pomoci od Sovětského svazu, špatným ekonomickým vedením i přírodními katastrofami, které zničily její cenné, byť skrovné zdroje. V době, kdy se komunistický blok rozpadl, zůstala neochvějně věrná politice soběstačnosti a dál buduje jaderný program, jenž jí u západního světa vynesl status vyděděnce.

Jaderné bomby a nevypočitatelnost, to jsou dvě nejcennější karty, s nimiž v posledních desetiletích Pchjongjang hraje. Poslední dva roky byly pro KLDR obzvlášť palčivým obdobím. V roce 2008 vůdce Kim Čong-il zřejmě utrpěl mozkovou příhodu, a pak začal uhlazovat cestu pro následnictví svého nejmladšího syna Kim Čong-una.

Mladík, jemuž ještě nebylo 30 let, ale nebude mít k dispozici celá desetiletí příprav, jaká měl jeho otec na přebírání moci v zemi od svého otce, zakladatele KLDR Kim Ir-sena. Existují nejméně tři podmínky, které se bude snažit Kim Čong-il zajistit, než synovi předá otěže: loajalitu vůči Kim Čong-unovi nazývanému "mladý generál", ekonomickou stabilitu a politickou jistotu zajišťující režimu pevné mocenské postavení.

Klíčová je pro Kimy loajalita armády

Čas mu ale ubíhá. Analytici odhadují, že by Kim Čong-il chtěl formálně jmenovat svého následníka v roce 2012 při příležitosti stého výročí narození Kim Ir-sena. Tento významný milník by v rituály sešněrované Severní Koreji upevnil vládnoucí status jeho rodiny.

Zajistit si loajalitu armády je pro Kimy klíčové v zemi, která stojí na politice "vojsko na prvním místě". Pokud Kim mladší chtěl získat přízeň armády, pak bylo možná cenou za ni 46 jihokorejských námořníků, kteří zahynuli při nejhorším útoku připisovaném KLDR od konce korejské války v roce 1953. Letos v březnu zasáhlo jihokorejskou vojenskou loď torpédo odpálené patrně ze severokorejské ponorky, což ovšem Pchjongjang popírá stejně jako předchozí provokace.

Ani jedna země si ale nepřeje další válku a obě hledají způsoby, jak obnovit pošramocené vzájemné vztahy bez ztráty tváře. Od února 2008, kdy nastoupil do úřadu, zahájil jihokorejský prezident I Mjong-bak tvrdou politiku vůči KLDR a požadoval konkrétní kroky při denuklearizaci, než nabídne Severní Koreji jakoukoli podstatnější pomoc. Přesto v uplynulých týdnech naznačil ochotu ustoupit, když Severní Koreji nabídl rýži a další humanitární pomoc po ničivých povodních, přičemž se nezmínil o požadavku, aby se Pchjongjang omluvil za březnové potopení lodi.

KLDR: Válka ještě neskončila

Také KLDR, která je sevřená ekonomickými sankcemi OSN za svůj jaderný vzdor, nabídla smířlivější gesta ve snaze dosáhnout obnovení rozhovorů, v nichž by mohla získat pomoc výměnou za jaderné ústupky. Nezvyklým krokem bylo pozvání pro zahraniční novináře, aby sledovali monstrózní přehlídku k 65. výročí vládní Korejské strany práce, která posloužila jako mezinárodní debut pro Kim Čong-ilova syna a následníka. Obě strany se také dohodly na setkání rodin rozdělených korejskou válkou. Objevily se nepotvrzené zvěsti, že se poradci snaží sjednat summit mezi vůdci obou zemí.

Pchjongjang je ale zřejmě rozčarovaný z pomalého postupu obnovování vztahů se Soulem a konečně i s USA, což je klíčový krok k jeho cíli zajištění pomoci a stability. A tato netrpělivost přerostla v nevrlost. Na Jonpchjong dopadly dělostřelecké granáty. Do vzduchu stoupal kouř a výkřiky obyvatel utíkajících z hořících domů. Těm, kdo prožili korejskou válku, tahle scéna připomněla smrt a zkázu onoho konfliktu. Byl to severokorejský způsob, jak připomenout světu, že válka neskončila a že pomíjení tohoto faktu může přinést strašlivé následky.