Způsobily to především předvolební debaty předáků tří hlavních stran, tedy kandidátů na premiéra. Pořádaly se v Británii poprvé a dopředu nikdo nevěděl, co od nich čekat.

Už po první debatě ale bylo jasné, že britské předvolební kampaně už nikdy nebudou stejné. Diskuse raketově vynesla do popředí předáka dosud opomíjených liberálních demokratů Nicka Clegga. Potvrdila také obavy poradců šéfa konzervativců Davida Camerona a labouristického premiéra Gordona Browna, kteří své šéfy varovali před tím, aby poskytli rovnocennou veřejnou tribunu Cleggovi, kterého podstatná část veřejnosti do té doby prakticky neznala.

Především se však tři televizní debaty staly jasnými osami, kolem kterých se kampaň otáčela. Dny před nimi eskalovaly v médiích i na setkáních s voliči přípravy, zatímco dny po debatách zaplnily analýzy a hodnocení. Podle některých zklamaných politických komentátorů na sebe strhly veškerou pozornost a odsunuly stranou vše ostatní.

I když kampaň ještě neskončila, už teď panuje shoda, že televizní debaty zvýhodňují mladší, výřečnější a charismatičtější politiky (jako je Clegg a Cameron) před mediálně neobratnými představiteli, k jakým patří Brown. Podle některých názorů je rozhlasovým politikem v televizním věku.

Debaty podle řady kritiků obrátily pozornost na styl a prezentaci na úkor obsahu a detailů politiky. Na druhou stranu ale vyvolaly zájem mnohem více voličů, než dosud. Ať převažují výhody či zápory, v Británii panuje shoda, že příští volby se už bez nich neobejdou.

"Nová" webová média měla mnohem větší úlohu než před pěti lety, i proto, že například sociální sítě jako Facebook nebo Twitter při minulých volbách ještě neexistovaly. Jejich prostřednictvím se vedly intenzivní debaty a komentoval se vývoj kampaně - a televizních debat. Jednotlivé politické týmy věnovaly velkou pozornost řadě internetových diskusních fór, aby věděly víc, co si voliči myslí.

Ale pokud jde o vliv, zůstala "nová" média ve vleku "starých". Blogy nepřišly s žádným senzačním odhalením a neměly vliv na agendu kampaně. "Největší zvrat v kampani přinesl jeden staromódní televizní mikrofon," řekl Charlie Beckett z Londýnské ekonomické školy.

Narážel na incident, kdy Gordon Brown po živé debatě s jistou voličkou zapomněl, že má na sobě televizní mikroport, a když nasedl do auta, v rozhovoru se svými poradci označil ženu za "bigotní". Jeho poznámky zachytily televize a když je odvysílaly, vyvolaly zřejmě největší skandál kampaně. Jedním z nejvýmluvnějších obrazů kampaně zřejmě také zůstanou záběry na Gordona Browna, jak si při následném rozhlasovém rozhovoru - aniž by věděl, že je filmován - drží hlavu v dlaních, když poprvé ve sluchátkách slyší své faux pas.

Tištěné deníky sice dlouhodobě ztrácejí vliv i peníze, ale v předvolebním období to nebylo tak patrné. Nedokáží sice již udávat tón kampaně. Potvrdilo se to, když pravicové listy v jeden den zaútočily před druhou televizní debatou na Nicka Clegga, ale z jejich obvinění se nestala témata v kampani a zavřela se nad nimi voda. Na druhou stranu si ale deníky uchovaly značný vliv, protože je čte relativně hodně starších lidí, kteří jsou sice pro reklamu méně zajímaví než mladí čtenáři, ale pro politiky je důležité, že jsou spolehlivými voliči.

I tentokrát kampaň vrcholí tím, že deníky zveřejňují svou podporu jednotlivým stranám. Ale britské listy jsou až na výjimky nepokrytě stranicky vyhraněné, takže jde spíš o rituál potvrzující dosavadní trend. Určitým překvapením bylo jen doporučení spíše levicového The Guardian volit liberální demokraty a ne labouristy, kterým zůstal věrný jen Daily Mirror.