Ze svobody k fanatismu

Pochopitelně, tyto hrátky nebyly pro každého, chudáci otroci si museli vytrpět své, nicméně byla tato doba sexu pozitivně nakloněna. Tento stav se začal rapidně měnit po nástupu křesťanství.

Zvlášť poté, co se předměstí Říma Vatikán stalo sídlem papežů i baštou katolické církve, pro kterou bylo - a stále je -  milostné spojení mezi mužem a ženou (za jiným než reprodukčním účelem) nepřijatelné.

Tvrzení, že lidé jsou hříšné nádoby, neb byli zplozeni v chtíči, dovedlo učence (?) Svatého Augustina k tomu, aby z ní vytvořil učení o dědičném provinění v podobě sexu. Tato na hlavu postavená teorie, negující přirozené biologické potřeby člověka, se odrážela po staletí zejména v myšlení venkovanů.

To se v některých oblastech příliš nezměnilo.  Není to zas tak dlouho, co platil v zemi zákaz rozvodů, či interrupcí, sexuální svoboda se změnila v náboženský fanatismus.

Venkov kontra město

Rozdíly mezi městem a vesnicí jsou patrné i dnes, stejné je to s erotickou iniciativou, která je - na rozdíl od té naší - nezávislá jen někde. Sicilané si třeba bedlivě hlídají poctivost svých dcer, pokud by byly načapány s amantem, asi by netekla jen panenská krev.

Zlí (ale spíš objektivní) jazykové tvrdí, že zaostalí vesničané přístupem k sexu kazí statistiku frekvence pohlavních styků, v níž se Italové s dvěma koity týdně umístili ve spodních patrech tabulky, ačkoli páry z Apeninského poloostrova provází už od dob Romea a Julie pověst vášnivých milenců.

To na druhou stranu potvrzuje průzkum jedné italské rozhlasové stanice, která oslovila přes dva tisíce mladých párů. Z něho vyplynulo, že dnešní generace na nějaká boží přikázání ohledně sexuální zdrženlivosti z vysoka kašle.

Žije si podle svého, touží po svobodě a zejména experimentech. Úkolem sexuologů ve zmíněném „plebiscitu“ totiž bylo zjistit, na jakých místech mládež nejraději souloží. Výsledek svou neobvyklostí překvapil i je.

Soulož při praní

Každý čtvrtý (!) Ital totiž dává přednost milování na zapnuté automatické pračce ve fázi ždímání (kdy se pěkně a rytmicky třese), každý pátý to má rád v garáži, zaparkovaném autě, či ve sprše. Do první desítky se vešla ještě tak netradiční místa.

Například byly jmenovány schody v domě, šatny v tělocvičně nebo dokonce čekárna u zubního lékaře!! Tu uvedlo 7% dotázaných. Naopak zcela obligátní místo, postel, úplně propadla – asi pro svou všednost.

I když to možná zas tak překvapivé zjištění není, fantazii se prostě meze nekladou a Italové ji mají a vždy měli dostatek. Vždyť jedním z největších svůdníků v historii byl proslulý proutník Giacomo Casanova.

O tom, že počet Italů, toužících obhájit pověst ušlechtilých plemenných býků, stoupá, svědčí to, že podle předních výrobců kondomů, kteří mají osvědčené metody k zjišťování délky penisu, jsou s 15 centimetry v průměru druzí za Francouzi - ti mají o pouhý jeden cm navíc.

A co ženy?

Už v antické době pěli historici ódy na nevšední krásu místních krasavic, spojenou s typicky jižním temperamentem. Od šedesátých let minulého století pak kralovaly filmovému plátnu italské „bohyně sexu“ - Gina Lologrigida, Claudia Cardinale či Sophia Loren  a další se staly legendami.

Byly to totiž ženy s velkým Ž, které měly - kromě nevšedního hereckého talentu - i patřičné proporce na patřičných místech, nebyly to anorektické vychrtliny s poprsím po tatínkovi, které se mohou převlékat za bičem.

I typický obrázek matróny, obklopené kupou skotačících dětí, je minulostí. Zatím, co dřív aby člověk pohledal rodinu s  „pouhými“ dvěma potomky, dnes je tento počet maximální normou. Dívky spíš touží po kariéře a rodit se rozhodnou až v pokročilejším věku.

Závěrem nelze opominout pojem „italská domácnost“. Pro místní jsou hádky něco jako rituál, ale není v nich zlo ani snaha ublížit, prostě se jimi baví, „čistí vzduch“. A psychologové to podporují. Když si totiž lidé problémy vyříkají a nedusí v sobě emoce, napomáhají tím jejich vyřešení.