Dokáže také celkem přesně vysledovat zpětné vazby okolí, a to nejen na své chování, ale i rodičů, či dospělých vůbec. Z nich si pak bere vzor, pokud se některé signály opakují často, stávají se pro něj postupně normou, podle níž se následně řídí.

Obyčejná procházka

Jak je těžké měnit zažité návyky ví asi každý, přestože u mládeže to jde přece jen snadněji - vzhledem k její přizpůsobivosti a touze po poznání.

Pokud jde o přírodu, učitelé nemusí žákům cpát do hlavy nesrozumitelné encyklopedické poučky.

Základem může být už v mateřské školce obyčejná procházka lesem či parkem. Ovšem s tím, že učitelka předškolákům neříká: toto je strom (květina), ale použije rovnou jejich jméno.

Dítě tím pádem odmalička ví, že buk vypadá úplně jinak než lípa, pozná podběl od sněženky, nemá problémy s orientací v terénu.

Příklady táhnou

Pokud pak dítě začne vnímat ochranu životního prostředí i všech živých tvorů jako jednu ze svých  priorit, je reálný předpoklad, že k nim bude i v dospělosti cítit respekt.

Praxe je u nás, bohužel, poněkud jiná a proč by nebyla, když nejvyšší představitel státu označí globální oteplování za výmysl několika vědců.

Nicméně spoléhat na regulační schopnost přírody nelze donekonečna, už teď ji máme co splácet. Pokud plundrování naučíme naše potomky a ti v něm budou „zdárně“ pokračovat, jednou nám dluh vrátí i s úroky.

A kdy s tím nejlépe začít než na jaře, kdy všechno kolem nás kvete, zpívají ptáci, kteří se vrátili z dalekých krajin a všude se probouzí nový život.