Jeho vznik však sahá až do starověké Číny. Od Číňanů se nechali volně inspirovat Japonci a osvojili si černé divadlo natolik, že pro něj začali užívat název bunrak.

U nás u jeho zrodu stál především Jiří Srnec, divadelní režisér, scénograf, výtvarník a v neposlední řadě loutkař, který v 60. letech obohatil černé divadlo novými technologiemi a dal tak vzniknout fenoménu černého divadla v českém prostředí.

Herci černého divadla jsou oblečeni do tmavých kostýmů, splývají s černou scénou a naopak prim zde hrají osvětlené rekvizity, které se dostávají do pozornosti diváka, vytváří příběhy a "žijí" si svým vlastním jevištním životem.

Scéna tzv. černého divadla | zdroj: ThinkStock

O rozvoj animace v rámci černého divadla se u nás velmi zasloužil František Kratochvíl, jehož hry jsou nyní k vidění v Divadle Metro přímo v centru Prahy, sídlícím na Národní třídě. Vedoucí divadla pyšně popisují, v čem je právě jejich divadlo výjimečné: "Černé divadlo Metro je jedno z nejstarších černých divadel a se svými představeními procestovalo snad celý svět. Na rozdíl od jiných černých divadel používá navíc ojedinělou a celosvětově patentovanou techniku černého divadla, a to oživlou kresbu. Princip  této  techniky prozrazuje Divadlo Metro svým divákům na konci každého představení. I z toho důvodu je černé divadlo Metro v Praze zcela unikátní."

Dalším černým divadlem je také Image Theatre v Pařížské ulici u pražského Staroměstského náměstí nebo legendární Srnec Theatre na pražském Smíchově.