Zakázané ovoce nejlíp chutná

Prostě je to tak. Asi to máme vrozené, možná se taková touha objevuje postupně. Vždycky nám ze začátku přijde zábavné natřásat se před někým, kdo o nás zprvu nejeví zájem. Případně kdo je zadaný. Vyhledáváme dobrodružství, jsme soutěživé, a tak nás takový lov baví. Snažíme se získat něco, co je v tu chvíli nedosažitelné. Ve skrytu duše ale doufáme, že on přece jen povolí. Že se z neposlušného kluka nakonec stane náš obdivovatel a už si pomaloučku malujeme růžovou budoucnost v náručí našeho vysněného prince.

Prvotní okouzlení

Neposlušní kluci rozhodně nesedí v koutě. Jsou vidět, je o nich slyšet a většinou baví celou společnost. Sebevědomí jim rozhodně nechybí. Srší vtipem, nešetří komplimenty a laškovně na nás hází očka. Umí bezezbytku využít své zbraně, dávají na obdiv všem v širokém a dalekém okolí, v čem jsou nejlepší. Na první pohled se nám zdá, že všechno umí, všude byli dvakrát a navíc nás o tom dokáží přesvědčit takovým způsobem, že okamžitě zatoužíme prožít to všechno s nimi. Že často kecají, to zpočátku nepoznáme. Jsme okouzlené. A jejich machrování se nám zdá jako úžasný všestranný přehled.

S rebelem nikdy není nuda!

Napětí a vzrušení

Ano, to je přesně to, co nám mohou neposlušní kluci zaručit. Můžeme mít jistotu, že s nimi budeme v napětí neustále. Jen těžko nám nalajnují budoucnost na dvacet let dopředu, žádný z nich nám neřekne, kdy zasadí strom, postaví dům, o dětech ani nemluvím. Takový vztah je adrenalin, je toočekávání neočekávaného. Ve standardní překvapení ve formě vonné flóry asi doufat nemůžeme, ale kdo má čas na kytky. Ani se nestačíme divit, jak se nám naše plány mění ze dne na den. Sice je to kolotoč, ale kolotoč příjemných zážitků, kdy se ani chvilku nenudíme. Užíváme si a to nás baví.

Záchranná akce

Právě na základě toho, že vlastně pořádně nevíme, na čem jsme, řekneme si, že dost bylo srandy. Je třeba vytvořit něco pevného a stálého, něco, na co se můžeme spolehnout. Máme tedy možnost něco budovat, to my rády. Ale přesně v tu chvíli si uvědomíme, že náš miláček k tomu není. Když si začneme neposlušného kluka přivlastňovat, okamžitě se mu rozbliká kontrolka a vycouvá. Nepřijde na schůzku, přestane nám brát telefon… My z toho uděláme třetí světovou a už vidíme ty nejčernější scénáře. Něco skrývá, je to drogový dýler, je to uprchlík, seděl za vraždu, má harém v Turecku, co já vím. Každopádně je tu určitě něco, co sám zákonitě nezvládne a my mu s tím musíme pomoct a z průseru ho vytáhnout. Naše samaritánské pohnutky prostě neposlušného kluka zachrání!

Snažíme se být andělem strážným!

Snažíme se ho změnit

Přiznejme si to, co nám na neposlušných klucích imponuje nejvíce? Pocit, že by ho naše láska mohla změnit v kluka hodného. Pustíme se tedy do jistého procesu jeho transformace, kdy ho zavalíme láskou, a který musí být zakončen úspěchem. Není přece možné, aby z našeho zlobidla byl celý život takový gauner. Snažíme se mu postupně vštěpovat galantní chování, romantické návyky a smysl pro souznění ve dvou. Cuká se, jasně. O to větší však máme pak radost, když alespoň zlomeček výše jmenovaného dokážeme. Ale upřímně, už se to někdy někomu povedlo? Nestává se to často. Neposlušní kluci totiž vždycky zůstanou neposlušnými kluky.

AUTOR: Adriana Martinovičová