Zemědělec s nedokončenou základkou srazil na kolena obří korporaci. O hořké tečce už se ale nemluví
4. 5. 2026 – 9:21 | Magazín | Jiří Rilke
Že jeden nuzný farmář nebude mít proti obřímu koncernu sebemenší šanci? Čínský válečník se rozhodl dokázat opak.
Existují události, od kterých už sice uběhl nějaký ten pátek, ale média i veřejnost mají každoročně chuť si je připomínat, protože jsou inspirativní, zajímavé, zlepšují náladu a dodávají naději. Jeden takový příběh napsal v roce 2017 jistý čínský farmář, který se stal trnem v oku obří korporace.
Jak v té době informoval Daily Mail, z něhož pak přejaly informace desítky dalších médií na celém světě, ke kritické události došlo v roce 2001 ve vesnici Jü-šu-tchun v čínské provincii Chej-lung-ťiang. Státem vlastněná monstrózní chemička Qihua Group začala využívat okolní zemědělskou půdu k nelegálnímu svozu toxického odpadu.
Nejdřív se jednalo o občasnou výjimku, ale když firma zjistila, že jí za to nikdo nedá přes prsty, situace se zhoršovala, až do chvíle, kdy chemička údajně pumpovala do okolní země 20 000 tun jedu ročně. Tím totálně znehodnotila asi 70 akrů dříve úrodné půdy a vesničané tak nejen přišli o obživu, ale toxická půda samozřejmě ohrožovala i jejich zdraví.
Místní úřady přivíraly oči, ale jeden z farmářů se nedal: Jistý Wang Enlin se rozhodl státního Goliáše porazit. Tento čínský David měl ale jen pár tříd základky a právu nevěděl vůbec nic. Právnický tým si nemohl dovolit a vlastní knihy neměl, rozhodl se proto pro kuriózní postup.
Byť už mu v té době táhlo na šedesát let, tedy na věk, kdy už učení a přijímání nových vědomostí nejde úplně samo od sebe, nenechal se odradit. Denně chodil do knihkupectví, kam majiteli nosil kukuřici za to, aby ho po zavíračce nevyhodil, a četl právnické knihy a ručně si opisoval pasáže, aby je mohl později studovat a vybavit se pro chystanou žalobu proti chemičce.
Spousta zdrojů tvrdí, že tím strávil 16 let, ale abychom pravdě učinili zadost: To bude spíš nadnesené číslo, aby všechno znělo dramatičtěji. Vzhledem k tomu, že ke kontaminaci došlo v roce 2001, spor se řešil v roce 2017 a jméno Wang Enlin už zmiňují spisy z roku 2008, 16 let studia časově prostě a dobře nesedí. Že se však Wang Enlin nějaký čas sám svépomocí učil právo, bude ale nejspíš pravda.
Tak či tak, jeho vytrvalost nesla ovoce: Ve zmiňovaném roce 2017 proběhl spor farmářů proti korporaci Qihua a soud přiznal pravdu rolníkům. Firma dostala rozkázáno vyplatit 55 rodinám, které postihla kontaminace, finanční odškodnění 820 tisíc jüanů (při tehdejším kurzu něco přes 3 miliony korun).
Oslavou vítězství Davida nad Goliášem končí drtivá většina článků. Jenže se zdá, že případ měl bohužel přeci jen o něco smutnější tečku, která se do vzletného vyprávění samozřejmě moc nehodí a média se k věci možná právě proto později už moc nevracela.
Vítězný verdikt totiž přišel od soudu první instance, firma se prakticky okamžitě úspěšně odvolala, Enlinův protest proti odvolání naopak neuspěl, první rozsudek byl zrušen a případ putoval zpět k soudu. Wang Enlin tehdy ještě pro média hlásil, že „Určitě vyhrajeme. Právo je na naší straně. A i pokud ne, budeme bojovat dál,“ jak podle Straits Times uvedla agentura AFP.
Jenže farmáře pak o rok později pravděpodobně zradilo zdraví a v srpnu roku 2018 zemřel, jak podle analýzy Skeptics Stack Exchange uvádí report čínské ekologické organizace CBCGDF. A nevypadá to, že by se od té doby případ kamkoliv pohnul nebo že by rodiny slíbené peníze opravdu dostaly.
I přesto ale tento případ jasně ukazuje, že nikdy není pozdě se začít učit nové věci. Obzvlášť pokud vám jde o záchranu vlastního domova.
