Raíd je syrský Arab. Žije v Hasace, kde většinu obyvatel tvoří Kurdové, a musí se vyhýbat hlídkám obsazeným kurskými milicemi YPG.

"Před čtyřmi lety jsem ukončil armádní službu, ale kdyby mě teď chytili lidé z YPG, přinutili by mne odsloužit si dalších šest měsíců u nich," říká tento osmadvacetiletý Syřan.

Dvě zóny a dvě administrativy

Hasaka, která je střediskem stejnojmenné provincie na severovýchodě Sýrie, je rozdělená na arabskou a kurskou zónu, které střeží buď syrská armáda, nebo milice Kurdů.

Pravomoci mnohých institucí se překrývají a občan za tuto dvojí administrativu platí doslovně i v přeneseném slova smyslu.

Město Ámúdá leží 85 kilometrů severně od Hasaky. Většina tamních občanů jsou Kurdové stejně jako Azíz, který svou matku neviděl už dva roky.

"Bydlí ve vládní zóně. Bojím se tam jít, protože kdyby mne hlídka zastavila, musel bych do armády. Proč by měli obyvatelé Hasaky trávit život na frontě?" ptá se mladý muž.

Nepsaná dohody mezi vládou a Kurdy

Vláda v roce 2012 začala dodržovat jakousi nepsanou dohodu a stáhla z kurdských oblastí armádu. Ponechala si ale správní budovy a taky právo na vojáky. Damašek svým zaměstnancům platí mzdy, zajišťuje dodávky vody a elektřiny, a to nejenom do čtvrtí pod kontrolou armády, ale i do kurdských.

Jenomže roku 2013 strana syrských Kurdů známá pod zkratkou PYD bez souhlasu Damašku vyhlásila autonomní správu v hasackém kantonu Džazíri a halabském Afrínu a Kobani.

"Občané ve věku 18 až 30 let, kteří žijí v této kurdské oblasti, musejí odsloužit vojenskou službu u YPG bez ohledu na to, zda jsou Arabové, Kurdové nebo Asyřané.

Týká se to i těch, kdo už sloužili v syrské armádě," sdělil Radván Muhammad Šaríf z vojenského oddělení kurdských milicí. Jenom kilometr od jeho úřadu je náborové centrum syrské armády.

Na zdi visí portrét prezidenta Bašára Asada a tady platí, že každý Syřan je povinen splnit vojenskou povinnost. "A týká se to i bojovníků YPG," tvrdí jeden ze zaměstnanců, jehož cituje agentura AFP.

Dvě vojenské služby

Chalíl Chalíl se rozhodl odsloužit si obě služby, aby se mohl volně pohybovat. "V armádě jsem sloužil v roce 2004. Tehdy mne nenapadlo, že ještě někdy vezmu zbraň a maskáče, ale neměl jsem na výběr," říká.

Jiní si zase byli nuceni obstarat řidičský průkaz, ačkoli jeden už měli. Jako třeba bývalý úředník Mansúr Usí, který se stal taxikářem na trase mezi Hasakou a Kámišlí.

"Jedny doklady mám pro policii, druhé pro kurdské bezpečnostní síly. Muselo to tak udělat mnoho jiných řidičů. Policie by mohla předložení kurdského řidičského průkazu považovat za protest, Kurdové zase ne vždy uznávají oficiální syrské doklady.

Je to otrava," řekl Usí. Ve svém zdvojení šel tak daleko, že má i dvě různé poznávací značky - bílou státní a zelenou, kterou používá při průjezdu kurdskými hlídkami.

Proč se zde platí dvoje daně?

Obchodníci v Kámišlí z oblastí obývaných Kurdy přiznávají, že už neplatí daně Damašku, ti z vládních částí zase Kurdům. Ve smíšených oblastech je to ale složitější. Na hlavním tržišti města vlají kurdské vlajky vedle fotografií Asada.

"Chodí nám sem dvojí kontrola. Vládní odbory a těm platíme daň a příspěvky, a pak Kurdové, kteří uvalují pokuty za to, že máme údajně moc vysoké ceny," stěžuje si majitel lékárny Bafaríd Asmar.

"Já platím každý měsíc vládě za pronájem obchodu a Kurdům týdenní taxu za to, že uklízejí ulici. Trpíme z obou stran, žít v tomhle kantonu je za trest," nadává prodavač mobilních telefonů.