Zapomenutý poklad v Římě: Vzácný latinský rukopis skrýval ohromující tajemství

Přijde-li řeč na nejstarší anglickou literaturu, většina alespoň trochu obeznámených čtenářů si automaticky vybaví díla jako epos of Beowulfovi či známá dramata Williama Shakespeara. Úplně první anglickou báseň ale nenapsal ani učenec, ani šlechtic. Její autorství patří obyčejnému pastýři. Říká se jí, podle autora, Caedmonův hymnus, a vznikla už před 1300 lety.

Vědci, kteří se svým objevem pochlubili ve studii zveřejněné v prestižním vědeckém časopise Early Medieval England and its Neighbours, nyní našli prastarou, jedinečnou kopii právě této básně. Na místě, kde by to nikdo nečekal: V srdci samotného Říma.

Výzkumníci totiž vypátrali manuskript, o kterém si nebyli jistí, zda vůbec existuje. Pak se ho podařilo nalézt a po zkoumání digitalizované verze vydaly jeho stránky překvapivé tajemství: V latinském textu byl uveden Caedmonův hymnus. A to dokonce v původní staroangličtině, což z něj činí opravdové unikum.

Ze staroangličtiny se dodnes dochovaly zhruba tři miliony slov, drtivá většina ale pochází z památek z 10. a 11. století. Staroanglický text z 7. století je proto jedinečnou sondou do úplně prvních, nejranějších forem psaného jazyka. 

Pokud jde o báseň jako takovou, dochovala se proto, že ji do své Církevní historie národa Anglů zahrnul učený mnich přezdívaný „otec dějin“ Beda Ctihodný. Zapsal ji nicméně přeloženou do latiny a původní staroanglický text býval uveden jen kdesi pod čarou či na okrajích jako pozdější dodatek.

Oproti tomu ve zkoumaném římském rukopise z počátku 9. století je v latinském textu hrdě zachována staroangličtina, což dokazuje, že tehdejší učenci chovali k anglické poezii jasnou úctu. 

zdroj: Trinity College, Dublin

„Nález nové středověké kopie Caedmonova hymnu nám pomáhá pochopit staroangličtinu a její dobovou hodnotu. Beda ve svých dějinách zapsal báseň latinsky, ale v tomto manuskriptu jsme našli původní znění. A to přitom tento rukopis není ani o 100 let mladší než dílo Bedy. Ukazuje to, že čtenáři měli původní anglickou poezii rádi a velmi si jí vážili,“ vysvětluje člen výzkumného týmu Mark Faulkner v tiskovém prohlášení.

Zajímavé rovněž je, že hymnus jako takový též vznikl víceméně omylem: Caedmon, nenápadný pasáček krav, totiž nikdy neměl žádné literární ambice nebo básnického ducha. Podle záznamů k němu text básně přišel ve snu a pak ho sepsal do devíti řádků, kterými oslavuje Boha a děkuje mu za stvoření světa. Učinil tak někdy v sedmém století a položil tak to, co se dnes považuje za úplný základ anglické literatury.

V našich zemích se s tak starými záznamy z dob úsvitu písemnictví bohužel chlubit nemůžeme: Nejstarší českou písní je chorál Hospodine, pomiluj ny, který se sice prokazatelně zpíval už na přelomu 10. a 11. století, první fyzický zápis textu ale pochází až z roku 1397. Pravděpodobně nejstarší dochovanou zapsanou českou písní je tak Ostrovská píseň, jejíž rukopis se našel v kodexu sepsaném mezi lety 1260 a 1290.

Což je pořád velmi dávno, ale Caedmonův hymnus byl v tu dobu na světě už nějakých 600 let. Literární soutěž v tomto případě zkrátka nemáme šanci vyhrát.