Po staletích dohadů, konspiračních teorií a představ o mimozemšťanech se vědcům konečně podařilo rozluštit, jak dávní obyvatelé Velikonočního ostrova dokázali přemístit téměř tisíc kamenných kolosů vážících až osmdesát tun. Ukazuje se, že tyto sochy tam prostě došly samy.

Archeologové z amerických univerzit Binghamton a Arizona potvrdili, že obyvatelé Rapa Nui dokázali své slavné sochy moai přesouvat pomocí několika lan a trošky rytmu. Fyzika i experimenty ukazují, že k žádnému nadpřirozenu nebylo třeba sahat. Sochy se kolébaly ze strany na stranu, pomalu se posouvaly vpřed a lidé je jistili tahem za lana. Když se rozkývaly, šly snadno – dokonce je stačilo tahat jednou rukou. Nejtěžší bylo jen je rozpohybovat.

Chodící kamenní obři

Zjištění vědců přesně odpovídá ústní tradici Rapa Nui, která po staletí tvrdila, že sochy doslova došly z lomu, kde byly vytesány, až na své kamenné plošiny zvané ahu, vzdálené i desítky kilometrů. Profesor Carl Lipo a jeho kolega Terry Hunt prozkoumali téměř tisíc soch a zjistili, že jejich tvar tomu napomáhá. Široké základny ve tvaru písmene D a mírný předklon umožňovaly, aby se sochy kolébaly ze strany na stranu a posouvaly dopředu, jako čtyřtunová kamenná conga.

Aby si byli jistí, postavili vědci repliku moai o hmotnosti 4,35 tuny. S osmnácti lidmi a několika lany se jim podařilo přemístit sochu o sto metrů za čtyřicet minut. Bylo to mnohem rychlejší a úspornější než předchozí pokusy, kdy se sochy táhly vleže na saních. Výsledky dávají dokonalý smysl – čím větší socha, tím lépe se kolébá a tím efektivněji se pohybuje.

zdroj: Profimedia.cz

Cesty, které šly spolu se sochami

Ještě překvapivější je, že se podařilo odhalit skutečný účel dávno známých cest na ostrově. Tyto takzvané moai cesty, dlouho považované za ceremoniální, byly ve skutečnosti praktické. Široké kolem čtyř a půl metru a mírně prohloubené, pomáhaly stabilizovat sochy, když se kolébaly vpřed. Vypadá to, že pokaždé, když ostrované přesouvali sochu, zároveň stavěli cestu. Cesta byla součástí samotného procesu.

Kráčející sochazdroj: Profimedia.cz

Podél těchto tras archeologové našli i několik povalených soch, které se lidé zjevně pokoušeli znovu postavit – odmítali nechat padlého „společníka“ ležet. Tato teorie navíc dává smysl i z praktického hlediska: kdysi se věřilo, že moai byly taženy na dřevěných saních, což by bylo absurdní na ostrově, kde téměř nerostly stromy. Nový model odpovídá fyzice, tradici i realitě. Carl Lipo k tomu říká, že lidé z Rapa Nui byli neuvěřitelně vynalézaví a chytří. Dokázali využít své omezené zdroje naplno a vymyslet způsob, jak přemístit sochy, které by moderní technika zvládala jen s těžkou technikou. Vědci dodávají, že dnes se od těchto dávných stavitelů máme stále co učit.

Ostrov z kamene a ducha

Velikonoční ostrov, ležící více než tři tisíce kilometrů od chilského pobřeží, je proslulý svými více než devíti sty sochami moai, které lidé z Rapa Nui začali tesat už kolem roku 1100 našeho letopočtu. Nedávno, v roce 2023, sucho odhalilo další dosud neznámou sochu v jezírku na dně sopečného kráteru – kamennou postavu hledící k nebi. I po staletích se tak tento vzdálený ostrov dokáže znovu a znovu připomenout světu.

Zdá se tedy, že jedno z největších archeologických tajemství konečně vykročilo správným směrem. A když přišlo na přesouvání hor, lidé z Rapa Nui jednoduše udělali to, co uměli nejlépe – postavili jednu nohu, nebo spíš sochu, před druhou.