Z ruchu velkoměsta na jeho okraj, co Češi opravdu hledají?
6. 10. 2025 – 14:30 | Magazín | Jana Szkrobiszová
V posledních letech lze pozorovat změnu. Mnozí Češi hledají únik z centra měst směrem na jeho okraj nebo přímo do vesnic. Poptávka po klidu, prostoru a možnosti žít blíže přírodě získává na síle. Ale co je za tímto fenoménem? A co lidé ve skutečnosti očekávají od života „na okraji“?
Lidé, kteří vyrůstali na vesnicích nebo v menších městech, vnímají svět jinak než lidé z velkoměst. Mají jiný rytmus života, jinak měří čas i hodnoty. Zatímco městský člověk má v hlavě nekonečný seznam úkolů a notifikací, venkovan se řídí tím, co právě zraje, kvete nebo prší. Tempo přírody vytváří klidnější, přítomnější a víc zakořeněnou každodennost.
V malých komunitách se lidé znají a nejsou anonymní, což přináší pocit bezpečí i odpovědnosti. Zatímco město nabízí možnosti a rozptýlení, venkov dává kontinuitu a opravdovost, po které dnes tolik lidí z měst touží.
A to není jediné, co se odehrává u obyvatel velkoměst. Z pozadí přichází i druhá strana: ti, kteří netouží po usedlém životě na vesnici. Naopak chtějí objevovat úplně jiný život – dynamický, kosmopolitní, plný zážitků, cestování a svobody. Pro ně je město pulzujícím organismem, který nabízí neustálou inspiraci a možnost být součástí světa, jenž se nikdy nezastaví.
zdroj:
Freepik.com
Motivace: proč lidé opouštějí centrum města
Když se ráno v metru díváte do očí cizím lidem, máte pocit, že jste v laboratoři moderní únavy. Unavené tváře hledící do telefonu, unifikované kelímky s kávou, tikající hodinky. Na druhém břehu klidného města si přitom někdo právě krájí jablka ze své či sousedovic zahrady a přemýšlí, jestli dnes bude pršet a jestli ano jaký plán bude následovat. Možná přemrštěné srovnání, ale tempo maloměsta dává prostor se více nadechnout a dopřát si i sám sebe.
Lidé z velkých měst pomalu odcházejí. Ne proto, že by ztratili vztah k ruchu a světlu, ale proto, že města je začínají dusit. A venkov, dřív považovaný za synonymum nudy, se stal pro mnohé synonymem útěku, úlevy i znovunalezeného rytmu života.
Finanční tlaky a cena iluze
Prvním důvodem je prostá matematika: městské bydlení přestává být dostupné. Podle iDNES.cz a výzkumu NMS Market Research by si 80 % Čechů raději zvolilo dům se zahradou než byt v centru. Jenže v Praze by na něj museli splácet hypotéku třicet let, a i to často nestačí.Ceny nových bytů už dávno překonaly třináctinásobek ročního platu, zatímco před deseti lety byste si totéž pořídili za polovinu.
„Lidé přestávají snít o životě v centru, kde by se museli vzdát poloviny platu za garsonku a druhé poloviny za parkování,“kde tyto informace uvádí Seznam Zprávy.A tak se hledá kompromis – domy na okraji měst se stávají novým snem. Méně luxusu, ale víc prostoru k dýchání.
Touha po klidu a návrat k zeleni
Útěk z města není jen ekonomická rovnice, ale i útěk od hluku, chaosu a neustálého tlaku.Když se člověk zastaví u rybníka, slyší své vlastní myšlenky, buďme k sobě upřímní v tramvaji se to málokomu podaří.
Není proto divu, že se zvedá vlna lidí, kteří chtějí žít pomaleji, zdravěji a také opravdově. Pandemie jim nastavila zrcadlo: ukázala, že život nemusí být permanentní sprint.Zahrada se stává novým terapeutem, krb novým centrem rodiny. A ta tichá noc na vesnici? Pro někoho to může být lék, pro jiného detox.
Nová svoboda: práce odkudkoliv
Ještě před pár lety by bylo absurdní žít na vesnici a zároveň pracovat v IT, médiích nebo marketingu. Pak přišla pandemie – a všechno se změnilo.Víte, že na dálku pracuje stabilně přes polovinu zaměstnanců, minimálně pár dní v týdnu. Najednou není nutné dojíždět, aby člověk mohl mít kariéru.
Home office tak zrušil bariéru mezi městem a venkovem – digitální nomádství už neznamená exotiku, ale realitu.
Hledání smyslu a soběstačnosti
Ne každý utíká před městem. Mnozí odcházejí k sobě. Získat zpět pocit, že něco tvoříte vlastníma rukama, že víte, odkud pochází jídlo na talíři, nebo že dům roste z vašeho potu, ne z developerské brožury. Jak už bylo v médiích uvedeno: jedná se o novodobé sedláky – často vzdělaných, městských, kteří vyměnili korporát za dřinu, ale i smysl. To, co dřív bývalo obrazem rezignace, je dnes znakem odvahy – přiznat si, že chcete žít jinak.
Citový vztah a návrat ke kořenům
Pro někoho je to prosté: vrátit se tam, kde vyrůstal.Část lidí se stěhuje zpět do regionů, odkud pochází jejich rodina. Touha po kontinuitě, po „kousku země, který pamatuje dědu“ je silnější než všechny developerské slogany o luxusu.
A spousty lidí, kteří na venkově zakotví, už se nikdy nechtějí vrátit. Ne proto, že by nemohli – ale protože konečně nikam nemusí.
zdroj:
Freepik.com
Překážky a realita, které lze očekávat
Ale je ve všem – všechno má své pro i proti. A platí to i pro život na okraji. Ten, který se na první pohled tváří jako obrazová romantická idylka s vůní sena a zvukem cikád, v sobě často skrývá tvrdší realitu, kterou lidé z města podceňují. Za klidem se totiž skrývá i samota. A za volností závazky, které jsou mnohem konkrétnější než městské stresy.
Dojíždění jako nová rutina
Zatímco ve městě stačí sednout na tramvaj, tady se každé ráno stává auto nutností. Cesta do práce, školy nebo na nákup není deset minut, ale klidně půl hodiny i víc. Jakmile auto vypoví službu, ztrácí člověk svobodu, kterou původně jel hledat.
Méně práce, víc improvizace
Kdo nemá práci na dálku, brzy zjistí, že pracovní trh v malých obcích je omezený. Řemeslníci, učitelé či lidé z gastra se uživí, ale jiné profese jsou odkázány na home office nebo dlouhé dojíždění. Život mimo město vyžaduje disciplínu a plánování – bez městského rytmu se může snadno stát, že člověk víc opravuje plot než dokončuje projekty.
Slabší infrastruktura
Romantický výhled z okna je krásný, ale internet tu často vypadává. Horší silnice, žádná kavárna v docházkové vzdálenosti a na lékárnu nebo pediatra se jede do města. Drobnosti, které se časem sčítají, mohou z ideálu udělat zkoušku trpělivosti.
Sociální izolace a pomalé vztahy
Lidé, kteří přijdou z města, zpočátku často narážejí na ticho – nejen to v přírodě, ale i mezi lidmi. V malých obcích trvá, než si člověk získá důvěru. Nově příchozí bývá nejdřív pozorován z povzdálí, ale když vydrží, venkov se mu odmění opravdovými vztahy, které nejsou postavené na výkonu, ale na čase.
Adaptace: tělo, mysl, rytmus
Život na okraji není jen o změně adresy, ale o přerodu ve způsobu bytí. Dům potřebuje péči, zahrada se neudělá sama a zima umí být dlouhá. Čas tu plyne pomaleji, ale hlouběji. Pro městského člověka je to zkouška trpělivosti a zároveň cesta k vnitřnímu klidu, který ve městě nenajdete.
Mezi snem a realitou
Rozhodnutí opustit město není útěk, ale rekonstrukce života. Každý má jinou motivaci: někdo hledá prostor, jiný klid, další jen chce vidět hvězdy. Ale společné je jedno – potřeba znovu cítit život. Protože někdy zjistíte, že to, co jste hledali v centru, čeká celou dobu na jeho okraji.
