Vrah, který děsil Long Island celé dekády bude čelit definitivnímu rozsudku
17. 6. 2026 – 16:00 | Zpravodajství | Alex Vávra
Více než třicet let děsil Long Island neznámý vrah, který lovil ženy na okraji společnosti a jejich těla ukrýval podél pobřeží. Nyní se případ sériového vraha z Gilgo Beach definitivně uzavírá. Rex Heuermann má být odsouzen k několika doživotním trestům za vraždy osmi žen.
Pro obyvatele Long Islandu jde o okamžik, na který čekali více než tři desetiletí. Jeden z nejděsivějších případů sériových vražd v novodobé historii státu New York míří ke svému závěru. Rex Heuermann, muž, který se letos přiznal k vraždám osmi žen, má být ve středu odsouzen k několika doživotním trestům. Pro rodiny obětí nejde jen o soudní formalitu. Po letech nejistoty, bolestivého čekání a nezodpovězených otázek se konečně uzavírá kapitola, která poznamenala celé generace.
Případ, který děsil Long Island více než 30 let
Příběh známý jako vraždy z Gilgo Beach začal už v roce 1993. Po následujících sedmnáct let mizely ženy, většinou sexuální pracovnice, jejichž těla byla později nacházena na odlehlých místech Long Islandu. Největší pozornost vzbudily nálezy podél silnice Ocean Parkway v oblasti Gilgo Beach, kde bylo objeveno deset těl.
Rex Heuermann
zdroj:
Profimedia.cz
Mezi oběťmi byly Melissa Barthelemyová, Megan Watermanová, Maureen Brainard-Barnesová, Amber Lynn Costellová, Jessica Taylorová, Valerie Macková, Sandra Costillová a Karen Vergatová.
Podle žalobců Heuermann své oběti škrtil, některé následně rozřezal a jejich ostatky rozmisťoval na různých místech Long Islandu. Vyšetřovatelé později odhalili, že si vedl propracovaný systém plánování vražd, využíval anonymní telefony ke kontaktování prostitutek a na internetu vyhledával násilný pornografický obsah spojený se svazováním, mučením či vraždami žen.
Přestože vraždy vyvolávaly obrovský zájem médií a veřejnosti, případ zůstával dlouhá léta bez pachatele. Zlom nastal až v roce 2022, kdy byl spis znovu otevřen a vyšetřovatelé se zaměřili na nové forenzní metody. O rok později byl Heuermann zatčen před svou kanceláří. K jeho usvědčení přispěla mimo jiné DNA nalezená na krabici od pizzy, kterou vyhodil do koše před pracovištěm na Manhattanu.
Přiznání, které uzavřelo desítky let nejistoty
V dubnu letošního roku se dvaašedesátiletý architekt přiznal k vraždám sedmi žen a zároveň potvrdil svou odpovědnost za smrt osmé oběti, Karen Vergatové. Součástí dohody bylo přijetí tří po sobě jdoucích doživotních trestů a dalších čtyř trestů v délce 25 let až doživotí.
Gilgo Beach, místo nálezu těl zavražděných žen
zdroj:
Profimedia.cz
Okresní státní zástupce Ray Tierney popsal Heuermanna jako člověka, který se navenek tvářil jako obyčejný otec od rodiny z předměstí, zatímco ve skutečnosti celé roky vyhledával ženy, které se stávaly jeho oběťmi. Podle jeho slov konec procesu umožní policii a žalobcům přesunout kapacity na další případy.
Při středečním jednání dostanou prostor také rodiny zavražděných žen. Advokát John Ray uvedl, že jejich prohlášení budou vypovídat o utrpení, které jim vrah způsobil. Mezi nimi bude i vyjádření Benjamina Torrese, syna Valerie Mackové, kterému bylo pouhých šest let, když jeho matka zmizela. Heuermannova bývalá manželka Asa Ellerupová se jednání nezúčastní. Prostřednictvím svého právníka uvedla, že tento den patří především obětem a jejich blízkým.
Od svého zatčení v roce 2023 je Heuermann držen v nápravném zařízení v Riverheadu. Podle šerifa okresu Suffolk si ve vězení četl knihy o sériových vrazích a dokonce si dopisoval s Keithem Hunterem Jespersonem, známým jako Happy Face Killer. Jeho obhájce Michael Brown tvrdí, že rozhodnutí přiznat se vzešlo přímo od samotného Heuermanna a přineslo mu značnou úlevu. Součástí dohody o vině je také rozhovor s experty z behaviorální jednotky FBI.
Po více než třiceti letech, stovkách vyšetřovacích stop a nespočtu zmařených nadějí se jeden z nejtemnějších kriminálních příběhů amerického východního pobřeží blíží ke svému konci. Pro rodiny obětí však žádný rozsudek nedokáže vrátit ztracené životy. Může jim ale alespoň nabídnout něco, co jim bylo po desetiletí upíráno – jistotu, kdo za jejich bolestí stál, a vědomí, že už nikdy nebude na svobodě.