V prosinci uplyne pět a čtyřicet let od chvíle, kdy svět přišel o Johna Lennona – muže, který změnil hudbu, kulturu i způsob, jakým lidé přemýšlejí o míru a svobodě. Lennon byl nejen spoluzakladatelem legendárních Beatles, ale také výraznou osobností, která se po rozpadu kapely proměnila v symbol protiválečného hnutí. Jeho písně Imagine nebo Working Class Hero se staly hymnou generací, která věřila v sílu lidskosti. Po letech klidu v ústraní se na podzim roku 1980 Lennon vracel k hudbě, plánoval turné a mluvil o nové etapě života po boku své ženy Yoko Ono. Nic nenasvědčovalo tomu, že právě tehdy se jeho život tragicky uzavře.

Obdiv, posedlost a pád do temnoty

Mark David Chapman nebyl jen fanoušek, ale muž zmítaný vnitřním chaosem a prázdnotou. Živil se příležitostně, měl za sebou pobyt na Havaji a dlouhodobé psychické potíže. Postupně se začal fixovat na myšlenku, že Lennon je pokrytec – člověk, který hlásá mír, ale žije v luxusu. Chapman se ztotožnil s hlavní postavou románu Kdo chytá v žitě, kterou považoval za ztělesnění upřímnosti, a sám sebe viděl jako jejího ochránce před falešným světem. V jeho pomýlené logice měl být Lennon symbolem všeho, co je špatně.

Mark David Chapman, fotka z roku 2010zdroj: Profimedia.cz

Na podzim 1980 odletěl z Havaje do New Yorku. Už tehdy si psal do deníku, že musí Lennona zabít. Číhal před domem Dakota, ale když se zpěvák neobjevil, vrátil se domů. O dva měsíce později se k domu vrátil znovu – a tentokrát měl jasno. Ráno 8. prosince stál u vchodu a čekal. Když Lennon s Yoko Ono vycházeli z budovy, Chapman ho požádal o podpis na album Double Fantasy. Lennon se na něj usmál, podepsal mu desku a nasedl do limuzíny. Chapman si album schoval, zůstal na místě a trpělivě čekal.

Večer, kolem tři čtvrtě na jedenáct, se Lennon a Yoko vraceli ze studia. Když vystoupili z auta a zamířili ke vchodu, Chapman vytáhl revolver a vypálil čtyři rány do Lennonových zad. Hudebník se zhroutil a krátce poté zemřel v nemocnici Roosevelt. Chapman se nepokusil utéct. Sedl si na chodník, otevřel knihu Kdo chytá v žitě a čekal na policii.

Touha po slávě a chladná sobeckost

V srpnu letošního roku, ve věku sedmdesáti let, se Chapman znovu postavil před komisi pro podmínečné propuštění. Tvrdil, že vraždu spáchal z čirého sobectví a že jeho čin pramenil z fascinace Lennonovou popularitou a z vlastní touhy stát se někým. Přiznal, že šlo o chladnokrevný a promyšlený čin – věděl, že koná zlo, ale sláva mu stála za lidský život. Dnes říká, že o žádnou pozornost nestojí, že by nejraději zmizel z očí veřejnosti. Omlouvá se fanouškům i rodině, přiznává prázdnotu a zahanbení, ale zároveň opakuje, že tehdy prostě chtěl být slavný.

Chapman si svůj trest odpykává ve věznici Green Haven v okrese Dutchess. Dny tráví studiem Bible, hraním volejbalu s ostatními vězni a hovory se svou manželkou Glorií, s níž je ženatý už 46 let. I přes proklamovanou lítost zůstává v očích veřejnosti symbolem posedlosti slávou, která se proměnila v čiré zlo.

John Lennon s jeho tehdejší manželkou Yoko Onozdroj: Profimedia.cz

Žádná upřímná lítost, žádná svoboda

Komise pro podmínečné propuštění jeho prosbu opět zamítla. Podle závěru úředníků Chapman stále postrádá skutečnou empatii a upřímnou lítost nad činem, který otřásl světem. Jeho žádost byla už po čtrnácté zamítnuta a další možnost bude mít v roce 2027. Mezitím Lennonův duch žije dál. Každý prosinec se stovky fanoušků scházejí u památníku Strawberry Fields v newyorském Central Parku, aby oslavili jeho život a připomněli si, že Lennonova víra v lásku a mír nezemřela s ním. „Už 44 let oslavujeme jeho život,“ říká fanoušek Quent Kelleher, který byl u památníku i v noci, kdy se zpráva o Lennonově smrti rozletěla světem.

Přicházejí lidé různého věku i původu – od těch, kteří si Beatles pamatují, po mladé fanoušky, pro něž je Lennon legendou z příběhů svých rodičů. „Je to místo, kde se cítíte spojeni s něčím větším,“ říká návštěvnice Valeria Levette. „Hudba, slova, jeho odkaz – pořád to vibruje.“

A zatímco jeho vrah sedí v cele a prosí o svobodu, Lennon zůstává nesmrtelný. V písních, které dál znějí po celém světě, i v tichu, které se 8. prosince 1980 rozhostilo v srdcích milionů lidí.