Brent Chapman znovu vidí. Zní to jako zázrak nebo scéna z vědecko-fantastického filmu, ale je to realita. Lékaři mu vytrhli vlastní zub, upravili jej, vložili dovnitř čočku a celý „zub s čočkou“ implantovali do oka. Díky tomuto neuvěřitelnému zákroku, známému jako osteo-odonto-keratoprotéza, se mu po dvaceti letech navrátil zrak – a s ním i radost ze života.

Od tragédie k naději

Chapmanův příběh začal v jeho třinácti letech, kdy během školního basketbalového turnaje sáhl po ibuprofenu, aby zahnal nevolnost. Místo úlevy se ale dostavila vzácná autoimunitní reakce – Stevens-Johnsonův syndrom. Strávil 27 dní v kómatu, utrpěl popáleniny celého těla a jeho oči byly nenávratně poškozeny. Levé oko zůstalo slepé, pravé mělo těžce poničenou rohovku.

Následovaly desítky neúspěšných pokusů – Chapman během dvaceti let podstoupil 50 zákroků včetně deseti transplantací rohovky. Vždy však jen na krátký čas získal trochu vidění, aby jej pak znovu ztratil. „Bylo to zdrcující,“ vzpomíná. Podle jeho chirurga Grega Moloneyho byl stav oka tak vážný, že transplantace byla „jako snažit se zasadit květinu do pouště“.

Zub jako okno do světa

Řešení přišlo v podobě neuvěřitelné techniky vyvinuté už v 60. letech. Postup zní bizarně, ale funguje. Chirurg vytrhne zdravý a robustní zub, vyvrtá do něj otvor, do kterého vloží čočku. Upravený zub se pak na několik měsíců vloží do tváře pacienta, aby jej obrostla pojivová tkáň. Nakonec se celý blok přišije na přední část oka a slouží jako „okno“ propouštějící světlo do zdravé sítnice.

Brent Chapmanzdroj: Profimedia.cz

„Je to jako zasadit kaktus do pouště. Přežije a poroste,“ vysvětluje Moloney, proč je zub ideální tkání – tělo jej přijme jako vlastní, a přitom je dostatečně pevný, aby udržel umělou čočku.

Chapman zákrok podstoupil v červnu. Hned po probuzení dokázal vnímat pohyby rukou, během několika měsíců se mu zrak zostřil. „Zkoušeli jsme brýle a najednou jsem si uvědomil: wow, opravdu dobře vidím,“ popisuje. Dojemný okamžik nastal, když si s doktorem Moloneym po letech pohlédli do očí. „Bylo to euforické. Skvělé. Skutečný oční kontakt jsem neměl 20 let,“ říká dojatě. Dnes má Chapman v operovaném oku zrakovou ostrost kolem 20/40 až 20/30. Musí chránit oči před oslněním slunečními brýlemi, ale může číst, chodit bez hole a znovu hraje basketbal. Operaci označuje za životní zlom.

Výzkumy ukazují, že šance na udržení funkční čočky po 30 letech je vyšší než 90 %. Chapman má asi padesátiprocentní šanci, že si svůj současný zrak udrží. Přesto svého rozhodnutí nelituje: „Je to velká, velká operace a velký krok. Ale pro mě to bylo správné rozhodnutí.“

Příběh Brenta Chapmana je důkazem toho, že i nemožné se může stát skutečností. Díky vlastnímu zubu a odvážným lékařům se mu otevřel svět, který už považoval za navždy ztracený.