V roce 1950 si fyzik Enrico Fermi položil otázku, která dodnes nenechává vědce spát: Kde jsou všichni mimozemšťané? Jen v naší galaxii by mohly být miliardy planet podobných Zemi. A přesto – ticho. Žádné zprávy, žádné lodě, žádné známky života. Vypadá to, jako bychom byli sami. Tohle záhadné mlčení, známé jako Fermiho paradox, vyvolalo během desetiletí stovky teorií. Některé tvrdí, že jsme výjimka, jiní věří, že většina civilizací zanikne dřív, než se stihne ozvat. A pak je tu nepříjemná možnost, že ten opravdový „konec“ – tzv. Velký filtr – teprve čeká i nás. Ale co když je pravda mnohem jednodušší… a přitom mnohem znepokojivější?

Zpravodajství

Přelomový objev? NASA je v šoku, ve vesmíru se podařilo zachytit signál života

Kvantové šeptání galaxie

Podle nových vědeckých teorií je možné, že mimozemšťané už dávno vysílají zprávy do vesmíru. My je jen nedokážeme zachytit. Ne proto, že by byly slabé – ale protože posloucháme na špatné frekvenci. Zatímco lidstvo stále hledá signály v rádiových vlnách, vyspělé civilizace mohou dávno používat kvantovou komunikaci. Místo klasických vln pracují s fotony v kvantovém stavu, které přenášejí informace způsobem, který si běžně ani nedokážeme představit. Fyzik Arjun Berera z Edinburské univerzity ve své studii ukázal, že kvantová komunikace by mohla fungovat i na mezihvězdné vzdálenosti. Jeho kolega Lantham Boyle na to navázal úvahou, zda by organizace SETI – která už desítky let pátrá po mimozemských signálech – mohla takové zprávy zachytit.

zdroj: Profimedia.cz

Odpověď zní: v teorii ano. Ale v praxi? Ani náhodou. Abychom zachytili kvantový signál například z Alfa Centauri, potřebovali bychom teleskop o průměru 100 kilometrů – větší než celá plocha Londýna. A protože kvantové zprávy musí být neuvěřitelně přesně nasměrovány, jediný způsob, jak je zachytit, je být přesně tam, kam míří. Jinak jste prostě mimo signál. Navíc pokud nějaká civilizace zvládne posílat kvantové zprávy přes galaxii, pravděpodobně se na Zemi podívá a okamžitě pochopí, že jsme technologicky úplně mimo. Možná o nás ví – ale proč by mluvili s někým, kdo nerozumí ani základům jejich řeči? A tak zatímco my netrpělivě nasloucháme šumu z hvězd a doufáme v rádiový pozdrav, možná si kdesi v dálavách vesmíru kolem nenápadné hvězdy typu M ve Velkém Magellanově oblaku povídají křemíkové bytosti s civilizací úrovně III v Andromedě. A občas, jen tak mezi řečí, se zmíní o těch podivných opicích na jedné spirální větvi Mléčné dráhy, které už tisíce let neberou telefon.