Vatikánský stroj času? Mnich tvrdil, že pozoroval Ježíše i starověký Řím

Vatikán, víra, tajemství a stroj, který měl vidět minulost. Zní to jako námět na hollywoodský thriller, přesto se tenhle příběh už desítky let tváří jako skutečnost. V jeho středu stojí nenápadný benediktinský mnich, který tvrdil, že dokázal sledovat ukřižování Ježíše, projevy římských řečníků i biblické katastrofy. A že to všechno viděl na vlastní oči díky přístroji, který prý dodnes leží zamčený v archivech Vatikánu.

Jmenoval se Pellegrino Ernetti a podle svých slov vynalezl zařízení, které dokázalo nahlížet do minulosti stejně snadno, jako když si doma přepnete televizní kanál. Říkal mu chronovizor. A právě tenhle vynález se stal jednou z nejbizarnějších legend moderních dějin.

Stroj, který měl sledovat Krista i starověký Řím

Ernetti nebyl žádný blázen z okraje společnosti. Byl to vzdělaný kněz, exorcista, lingvista a uznávaný muzikolog, který se zabýval rekonstrukcí dávné hudby. Právě při této práci ho měla napadnout myšlenka, že každá událost zanechává ve světě stopu. Zvuk, obraz, energie. A tyto stopy podle něj nikdy úplně nezmizí.

Chronovizor měl tyto pozůstatky zachycovat pomocí složité soustavy antén, katodových trubic a kovů s neznámými vlastnostmi. Přístroj se údajně dal naladit na konkrétní místo a čas a na obrazovce se pak objevil živý obraz minulosti. Ne návrat v čase, ale pohled skrz čas.

zdroj: Profimedia.cz

Ernetti tvrdil, že na zařízení spolupracoval tým dvanácti špičkových vědců, mezi nimi i slavná jména světové vědy. Výsledky měly být ohromující. Projev Marka Tullia Cicera před římským senátem, pád biblických měst, Poslední večeře i samotné ukřižování Ježíše Krista. Dokonce měl tímto způsobem znovu získat ztracenou římskou tragédii Thyestes.

V roce 1972 se příběh dostal na veřejnost naplno. Italský tisk otiskl článek o stroji, který dokáže fotografovat minulost, a připojil i snímek ukřižovaného Krista. Pro jedny důkaz. Pro jiné červený hadr.

Vatikán, podvrhy a přiznání před smrtí

Nadšení netrvalo dlouho. Brzy se objevily hlasy, že slavná fotografie je jen upravený obrázek sochy z umbrijského kostela nebo převrácená pohlednice. Odborníci na latinu rozcupovali text údajně ztracené římské tragédie a fyzikové jen nevěřícně kroutili hlavou nad myšlenkou, že by bylo možné po tisících let zachytit detailní obraz a zvuk konkrétní události.

Celou věc ještě víc přiživil samotný Vatikán. Ernetti tvrdil, že chronovizor byl po dokončení rozebrán a ukryt, protože by mohl ohrozit svobodu lidstva. V roce 1988 pak přišlo církevní prohlášení, že používání zařízení s podobnými schopnostmi by vedlo k exkomunikaci. Pro skeptiky náhoda. Pro konspirátory jasný signál. Krátce před smrtí v roce 1994 se navíc objevily informace, že se Ernetti ke smyšlenkám přiznal. Jiní ale tvrdí opak. Že až do posledních dnů existenci přístroje hájil a že pravda byla umlčena stejně jako samotný chronovizor.

A tak zůstává jen příběh. Bez přístroje, bez důkazů, ale s obrovskou přitažlivostí. Chronovizor se stal dokonalou legendou. Směsí víry, vědy, strachu a lidské touhy vidět to, co mělo zůstat navždy skryté. Možná nikdy neexistoval. A možná právě proto přežil dodnes.