Vandalové existovali už ve starověku. Do egyptských hrobek chodili i ze zahraničí

Turisté, kteří dnes poškrábou historické památky, riskují pokuty nebo dokonce trestní stíhání. Přesto se to stále děje. A jak se ukazuje, nejde o žádný moderní nešvar. Lidé si totiž zvykli vyrývat svá jména do slavných míst už před tisíci lety. Důkazem je překvapivý objev v egyptském Údolí králů, kde archeologové našli téměř dva tisíce let stará graffiti zanechaná turisty z Indie.

Výzkum ukázal, že návštěvníci z indického subkontinentu si před dvěma tisíciletími udělali výlet k jedné z nejslavnějších památek starověkého světa – a stejně jako někteří turisté dnes neodolali pokušení zanechat po sobě podpis. Vědci objevili téměř třicet nápisů v indických jazycích vyrytých do stěn několika královských hrobek. Zajímavé je, že mnoho z nich zřejmě vytvořil jeden jediný člověk.

Objev představili badatelé na odborné konferenci v indickém městě Čennaí. Na výzkumu se podíleli mimo jiné Charlotte Schmid a Ingo Strauch z University of Lausanne. Přestože si egyptologové nápisů všimli už dříve, teprve nyní se podařilo určit jejich jazyk a rozluštit jejich obsah.

Turista, který se chtěl zvěčnit

Největší hvězdou mezi starověkými vandaly se stal muž jménem Cikai Korran. Tento návštěvník z jižní Indie po sobě zanechal osm nápisů v pěti různých hrobkách. Text byl jednoduchý a přímočarý – Cikai Korran přišel a viděl. Jenže Korranovi zřejmě nestačilo podepsat se někde u země. Své nápisy vyrýval vysoko na stěnách, často několik metrů nad zemí. V hrobce faraona Ramesses IX se jeho podpis nachází přibližně pět až šest metrů nad vstupem. Jak se tam dostal, zůstává záhadou.

zdroj: Profimedia.cz

Ještě podivnější je situace v hrobkách faraonů Tausert a Setnakhte. V jedné z nich je Korranův nápis jediným graffiti, které se uvnitř našlo. To naznačuje, že komory mohly být už v jeho době uzavřené. Přesto se mu podařilo najít vstup a zanechat na něm své jméno.

Korran ale nebyl jediným návštěvníkem z Indie. Archeologové objevili také sanskrtský nápis od muže jménem Indranandin. Ten se označil za posla krále z Kšaharatská dynastie, která vládla části Indie v 1. století našeho letopočtu. Je možné, že Indranandin i další cestovatelé připluli lodí do starověkého přístavu Berenike na pobřeží Rudého moře. Odtud mohli pokračovat do vnitrozemí k památkám u Nilu. Egypt byl tehdy součástí Římská říše a slavné památky lákaly návštěvníky z různých koutů světa.

Památky lákaly turisty už ve starověku

Údolí králů patřilo mezi nejpůsobivější místa starověkého Egypta už před dvěma tisíci lety. Nachází se zde více než šedesát hrobek faraonů a významných osobností z období 18., 19. a 20. dynastie. Jednou z nejznámějších je hrobka faraona Tutankhamun, kterou v roce 1922 objevil archeolog Howard Carter. Stěny hrobek jsou pokryty scénami z egyptské mytologie a texty o posmrtném životě. Přesto se zdá, že pro některé návštěvníky byly ideálním místem i pro něco jiného – pro vlastní podpis.

Nové nápisy navíc ukazují, že indičtí cestovatelé nebyli jen náhodnými turisty. Některé texty v hrobkách se objevují ve více jazycích, například v řečtině, sanskrtu a tamilštině. To naznačuje, že jejich autoři dokázali číst více jazyků a pohybovali se v kosmopolitním prostředí tehdejšího římského světa.

Objev zároveň dokazuje, že starověké památky přitahovaly zvědavce zdaleka stejně jako dnes. A také připomíná jednu věc: ať už jde o moderní turisty s klíči v ruce, nebo o cestovatele před dvěma tisíci lety s ostrým nástrojem, pokušení zanechat své jméno na slavném místě je zřejmě stejně staré jako turismus sám.