Usmívá se na vás, ale uvnitř vás nemůže vystát? Skrytou zmiji prozradí nenápadné signály

Na první pohled působí mile, přikyvuje, zajímá se o vás a při každém setkání se tváří přátelsky. Jenže někde hluboko uvnitř máte zvláštní pocit, že něco není úplně v pořádku. Možná vás po společném rozhovoru přepadne nepříjemný pocit, nejistota nebo zvláštní napětí, které si neumíte vysvětlit.

Intuici se docela často vyplácí věřit. Bývá totiž silnější, než si myslíme. Vybavujete si po kontaktu s nějakou osobou některý z těchto náznaků? Psychologové před nimi varují.

1. Kompliment, po kterém se necítíte dobře

Pochvala by měla udělat radost, to bývá většinou její hlavní účel. Jenže někdy přijde zvláštní osten, ať už úmyslný, nebo takový, který člověk prostě neuhlídá.

Jemný jedovatý podtón se často maskuje jako humor či normální upřímnost, ale nezřídka jde prostě jen o skrytou snahu nenápadně zvýšit své sebevědomí na úkor vašeho.

Příklad?

„Ty šaty ti vážně seknou, hned vypadáš o pár kilo štíhlejší!“

„Na té fotce vypadáš výborně, vůbec bych tě nepoznal.“

„Je hrozně fajn, že ti vlastně stačí k radosti tak málo...“

2. Z každého rozhovoru se stává soutěž

Zdravé vztahy jsou postavené na podpoře, ne na neustálém soupeření. Někteří lidé ale mají potřebu být vždy lepší, úspěšnější nebo zajímavější než vy. A vždycky všechno vědí líp, zvládli by líp a udělali by líp.

Jakmile se svěříte s něčím pozitivním, okamžitě stočí pozornost na sebe.

Svěříte se s něčím, co se vám povedlo, co vám udělalo radost. A místo pochvaly nebo podpory přijde hned kontr o tom, jak to vlastně nic není a jak toho ten druhý zvládl už dávno daleko víc.

Takový člověk často nedokáže upřímně ocenit úspěch druhých, protože ho vnitřně vnímá jako vlastní ohrožení.

3. Poslouchá vás, ale vlastně vás vůbec neslyší

Někdo může působit jako skvělý posluchač. Přikyvuje, reaguje a tváří se zainteresovaně. Jenže jakmile si dáte opravdu pozor, zjistíte, že se jedná jen o fasádu. A když přijde na něco opravdu důležitého, najednou přijde reakce, která jakoby naznačovala, že vaše pocity nejsou dost důležité a vaše problémy nemají váhu.

„To moc řešíš.“

„To přejde.“

„Já to mám mnohem horší.“

„Takové věci se dějí každému.“

4. Dělá si z vás nepříjemnou legraci

Pozor, neplést s normálním, přirozeným humorem. Trochu si pošpásovat, zavtipkovat, třeba si i v dobrém rozmaru a dobromyslně vystřelit z druhého, na tom samozřejmě není nic zlého. 

Jenže zdravé a zábavné škádlení a ponižování jsou dvě docela odlišné věci. A korunu všemu pak samozřejmě nasadí typické “Klid, vždyť si jen dělám srandu!“

Jakmile se ale situace opakuje a jde například o zesměšňování vašeho vzhledu, shazování před ostatními, připomínání trapných situací či pochyby o vašich schopnostech nebo inteligenci, už dávno nejde o žádnou nevinnou legraci. Máte plné právo se ohradit a konfrontovat.

5. Vaše hranice nic neznamenají

Každý člověk má své hranice. Někdo potřebuje více prostoru, jiný si chrání soukromí nebo nechce řešit určitá témata.

Lidé, kteří vás respektují, to dokážou přijmout.

Pokud ale někdo vaše hranice opakovaně ignoruje, může to být velký varovný signál.

Může třeba nerespektovat, když něco odmítáte, a stejně to dělat. Nebo váš tlačit do nepříjemných situací, manipulovat výčitkami a podobně.

6. Vaše úspěchy ve skutečnosti netěší

Pokud vám někdo opravdu přeje, bude mít radost spolu s vámi. Jenže někteří lidé reagují zvláštně chladně.

Místo nadšení přijde strohá odpověď, rychlá změna tématu, pochybnosti či ironické poznámky. A někdy dokonce ticho, když už vaše radost vlastně ani doslova nestojí za řeč.

Často pak můžete mít pocit, že své úspěchy raději ani nechcete sdílet. To je ale problém vaší společnosti, nikoliv váš. Existuje totiž velká šance, že za zdánlivé ignorování úspěchů může úplně obyčejná závist.

7. Před ostatními úplně jiný

Tohle bývá jeden z nejsilnějších signálů neupřímnosti. Před vámi působí přátelsky, podporuje vás a tváří se jako blízký člověk. Jenže mezi ostatními se jeho chování náhle změní a vy ve zmatku jen nechápavě kroutíte hlavou, protože si najednou připadáte, že se bavíme s úplně jinou osobou.

Může jít třeba o shazování před ostatními, upozorňování na vaše chyby v širším kolektivu, pouštět do světa soukromé záležitosti, o kterých ví, že si je chcete nechat pro sebe. A nebo, co bolí snad ještě víc, se od vás najednou distancuje.

Těžko pak odhadovat, která ze dvou tváří člověka je skutečná. Ale už samotná skutečnost, že má dvě tváře, není dobré znamení.