Uniklé zprávy odhalily děsivou taktiku ruské FSB. Takto si verbuje špiony po celé Evropě

Na displeji se objevilo neznámé číslo. Byl konec roku 2024 a většina Rusů právě telefonovala svým blízkým, aby jim popřála šťastný nový rok. Jednadvacetiletý student informatiky z Moskvy ale místo přání uslyšel něco úplně jiného.

„Nezapomeň na svou vlast. A posílej víc informací.“ Nebyla to prosba. Ani rada. Byla to připomínka, že na něj někdo stále dohlíží. Následovala věta, která dokonale vystihuje způsob práce ruských tajných služeb. „Nenuť mě, abych tě naháněl.“

Právě tento telefonát patří mezi uniklé zprávy a nahrávky, které získal server Politico. Nabízejí výjimečný pohled do zákulisí práce ruské Federální bezpečnostní služby (FSB) a ukazují, jak dnes vznikají špionážní sítě. Ne prostřednictvím profesionálních agentů v drahých oblecích, ale pomocí obyčejných lidí, kteří se ocitnou ve špatný čas na špatném místě. A nejde jen o jeden příběh.

Nová rozsáhlá studie Švédské agentury pro obranný výzkum (FOI), která analyzovala sedmdesát odsouzených špionů napříč Evropou, dochází k alarmujícímu závěru. Dvě třetiny všech odhalených případů vedou k Rusku a současná špionáž se mění rychleji než kdykoliv od konce studené války.

Letiště, zabavený telefon a nabídka, kterou prakticky nešlo odmítnout

Ivanovi bylo pouhých jednadvacet let, když se po návštěvě rodičů vracel do Moskvy. Sotva vystoupil z letadla na letišti Šeremeťjevo, zastavili ho dva muži v civilu doprovázení policisty. Bez vysvětlení mu zabavili telefon i pas. Následoval výslech. Muži z elitního oddělení FSB zaměřeného na trestné činy proti státu překvapili mladého studenta tím, kolik toho o něm věděli. Znali jeho rodinu, dluhy, studium i minulost v opozičním hnutí Vesna. Měli přehled o jeho známých i o komunikaci, kterou vedl na internetu.

Pak přišla nabídka. Buď začne donášet na své bývalé přátele z protikremelského hnutí, nebo bude obviněn z účasti v extremistické organizaci a může strávit až patnáct let ve vězení. Navenek souhlasil. Ve skutečnosti ale začal hrát mnohem nebezpečnější hru. FSB po něm chtěla jediné. Znovu navázat kontakt s opozičními aktivisty, kteří po invazi na Ukrajinu uprchli do Evropy. Měl pronikat do jejich chatovacích skupin, získávat jejich důvěru a posílat informace o tom, kdo protesty organizuje, kdo je financuje a kdo emigrantům pomáhá.

Agenty přitom nezajímali pouze samotní ruští exulanti. Chtěli znát také učitele jazyků, zaměstnance ministerstev, dobrovolníky, neziskové organizace i další lidi, kteří uprchlíkům pomáhali začít nový život. Z uniklé komunikace vyplývá, že Ivan dostával i přesné návody, jak důvěru ostatních získat.

„Řekni, že Rusko stojí za nic. Že chceš emigrovat. Ptej se, kam můžeš odjet a kde ostatní našli práci.“ Jeden z agentů se snažil působit téměř přátelsky. Nabízel pomoc se studiem nebo sliboval, že Ivana ochrání před odvodem do armády. Druhý používal úplně jinou taktiku.

„Jsem slušný člověk. Nedělej ze mě hlupáka.“

„Nenuť mě, abych tě naháněl.“

„Máme společný úkol.“

zdroj: Profimedia.cz

Psychologický nátlak střídalo zastrašování, lichocení i nabídky pomoci. Přesně tak podle expertů funguje moderní verbování. Ivan ale mezitím kontaktoval jednoho z lidí, na které měl donášet. Společně vytvořili plán. Opozice mu začala předávat pouze bezvýznamné nebo záměrně zavádějící informace, které následně putovaly zpět k FSB. Mezitím si student připravoval útěk. Na začátku roku 2025 se mu podařilo dostat do Španělska, kde nyní čeká na rozhodnutí o udělení azylu. Ještě několik měsíců poté mu agenti psali zprávy.

„Nikdy nezvedáš telefon.“

„Nenuť mě, abych si tě přišel najít.“

Později už zřejmě pochopili, že je pryč.

„Proč jsi odjel do zahraničí? Raději mi okamžitě zavolej.“

Pak komunikace skončila.

Nová studie odhaluje nepříjemnou realitu. Rusko dominuje evropské špionáži

Příběh mladého studenta by mohl působit jako výjimečný případ. Jenže podle nové studie švédské agentury FOI jde spíše o ukázku mnohem širšího problému. Výzkumníci analyzovali sedmdesát veřejně známých případů osob odsouzených za špionáž ve dvaceti evropských zemích mezi lety 2008 a 2024. Ve 47 případech pracovali odhalení špioni pro Rusko. To představuje dvě třetiny všech zkoumaných případů.

Daleko za ním skončila Čína, Írán nebo Bělorusko. Nejaktivnější byla ruská vojenská rozvědka GRU (Hlavní správa rozvědky), následovaná FSB (Federální bezpečnostní služba) a SVR (Služba vnější rozvědky).

Výzkumníci zároveň upozorňují, že současná špionáž už dávno nevypadá jako v době studené války. Místo zkušených agentů s diplomatickým krytím se stále častěji využívají studenti, řidiči, technici, dobrovolníci nebo lidé, kteří mají prostě jen správné kontakty. Mnozí z nich navíc vykonají jediný úkol a pak zmizí. Pokud jsou dopadeni, jejich řídící důstojníci je jednoduše odepíšou.

Právě ruští emigranti patří podle expertů mezi nejcennější cíle. Často mají rodinu v Rusku, řeší finanční problémy nebo čekají na azyl. To všechno představuje ideální prostředky nátlaku. Autoři studie upozorňují i na další znepokojivý fakt. Ve třinácti členských státech EU a NATO nebyl za celé sledované období odsouzen ani jediný špion. Podle nich to ale rozhodně neznamená, že tam žádná špionáž neprobíhá. Naopak. Může to znamenat, že zůstává skrytá.

Příběh Ivana tak není jen vyprávěním o jednom studentovi, kterému se podařilo utéct z dosahu FSB. Je především připomínkou, že dnešní zpravodajská válka se nevede pouze kolem tajných vojenských dokumentů nebo špičkových technologií. Často začíná jedinou zprávou v mobilním telefonu, zdánlivě nevinným rozhovorem nebo člověkem, který se ocitl pod tlakem.

A právě proto je mnohem nebezpečnější než kdy dřív. Nepotřebuje totiž profesionální špiony. Stačí obyčejní lidé, kteří mají správné kontakty, správné obavy – a pocit, že nemají jinou možnost.