U notáře platí mlčení jako souhlas s dědictvím. Dluhy zaplatíte do ceny zděděné částky, ale jen když se ozvete do měsíce

Rozhoduje čin, ne to, co si myslíte.

Mlčení z vás udělá dědice

Nejčastější omyl vypadá takhle. Přijde usnesení, že můžete dědit po strýci, vy si řeknete „nic nechci, nic dělat nebudu“ a dopis založíte. Právě tím se stanete dědicem. Pak dorazí druhé usnesení, tentokrát o výhradě soupisu, a vy zase neuděláte nic. Od té chvíle odpovídáte za strýcovy dluhy celým svým majetkem.

Zákon v dědickém právu spojil dvě věci dohromady. Dědicem se stanete tím, že neuděláte nic. K tomu, abyste neručili vším, co máte, po vás ale zákon aktivitu chce. Kdo si výhradu soupisu neuplatní, hradí podle § 1704 občanského zákoníku dluhy zůstavitele v plném rozsahu, a je-li dědiců víc, dluží společně a nerozdílně. Ministerstvo spravedlnosti to ve výkladu k občanskému zákoníku říká stejně: dědic musí uhradit dluhy i nad rozsah toho, co zdědil, případně ze svého výlučného majetku.

Který dopis rozhoduje

Řízení se zahajuje samo. Matrika pošle úmrtní list soudu a soud pověří notáře. Vybrat si ho nelze, přiděluje se podle rozvrhu.

Notář nejdřív pozve na předběžné šetření vypravitele pohřbu. Tady se ještě nerozhoduje nic. Rozhoduje až usnesení, které chodí do vlastních rukou nebo se vyhlásí při jednání.

Od jeho doručení běží jeden měsíc. Kdo má jediné bydliště v zahraničí, má tři měsíce. Z důležitých důvodů může soud lhůtu prodloužit. Nejvyšší soud k ní dodal to podstatné: je hmotněprávní, zmeškání nelze prominout a uplynutí má stejné účinky, jako byste prohlásili, že dědictví neodmítáte.

Odmítnutí dědictví

V tom měsíci se rozhodujete mezi dvěma věcmi, které si lidé pletou. První je odmítnutí dědictví. Chce výslovné prohlášení vůči soudu, písemně nebo ústně do protokolu. Důvod uvádět nemusíte, stačí věta „nepřeji si dědit“.

Platí u něj tři tvrdá pravidla:

• Nelze odmítnout jen část dědictví.
• Nelze odmítnout ve prospěch konkrétního člověka.
• Odvolat to nejde nikdy, ani když se později objeví majetek.

Podívejte se ale nejdřív, kam podíl spadne. Na toho, kdo odmítl, se hledí, jako by dědictví nikdy nenabyl, a jeho podíl přechází na jeho děti. Nedědí-li ani ony, jde na vnuky. Každý z nich musí odmítnout sám za sebe a za nezletilé dítě to rodič nesmí udělat bez souhlasu soudu. Odmítnutí dluh neruší, jen ho posune o generaci dál.

Výhrada soupisu zastropuje dluh

Druhá věc je důležitější. Uplatníte výhradu soupisu pozůstalosti: dědictví přijmete, ale dluhy hradíte jen do výše ceny toho, co jste nabyli.

Uplatníte ji prohlášením ústně před soudem nebo dopisem, do jednoho měsíce ode dne, kdy vás soud o tomto právu vyrozuměl. Prohlášení nesmí být podmíněné. Z důležitých důvodů soud lhůtu prodlouží.

Nejvíc lidí překvapí, že se to nedá dohnat. Dodatečně si soupis vyhradit nelze. Kdo prohlásí, že právo neuplatňuje, už si ho nevyhradí.

Peníze vás od toho odradit nemusí. Samotná výhrada nestojí nic. Soupis provedený notářem na místě samém vyjde na 1 500 Kč za každou započatou hodinu, hradí se z pozůstalosti a v jednodušších případech ho soud nahradí společným prohlášením dědiců.

Past, do které se dá spadnout předem

K odmítnutí dědictví se nepřihlíží, dal-li dědic svým počínáním najevo, že chce dědictví přijmout. Nejvyšší soud pod to podřadil syna, který bratrovi po matčině smrti psal, jak si představuje vypořádání majetku, a vyzval ho, aby se dědictví vzdal v jeho prospěch. Jeho pozdější odmítnutí soud nechal bez povšimnutí.

Za takové počínání soudy dlouhodobě považují:

• výběr peněz z účtu zemřelého,
• rušení jeho účtů,
• prodej nebo rozdání jeho věcí,
• užívání zděděných věcí jako vlastních.

Naopak nevadí vypravení pohřbu, péče o majetek nutná k zabránění škodě a podání daňového přiznání za zemřelého.

Když nevíte, kolik zemřelý dlužil

Soud objasní dluhy z údajů dědiců, sám je nevyhledává. Do souhrnné evidence bankovních produktů notář přístup nemá.

Kdo si vyhradil soupis, může proto navrhnout, aby soud vyzval věřitele k přihlášení pohledávek ve lhůtě nejméně tří měsíců. Věřitel, který se nepřihlásí, pak nemá vůči dědici právo na uhrazení, je-li pozůstalost vyčerpaná. A pokud zemřelý nezanechal žádný majetek, soud řízení zastaví. Objeví-li se potom jen dluh, dědictví se už neprojednává.

Kde to neplatí

Proti vlastnímu dluhu nepomůže nic. Kdo úvěr spolupodepsal jako spoludlužník nebo za něj ručil, plní ze svého bez ohledu na to, jak dědické řízení dopadne.

Výhrada se ruší od počátku tomu, kdo se bez oprávnění ujal plné správy pozůstalosti, kdo majetek úmyslně zatajil nebo kdo pozůstalost smísil se svou tak, že nelze rozlišit, komu co patří. Ruší se i tehdy, když seznam majetku v nikoli nepodstatném rozsahu neodpovídá skutečnosti. Strop navíc platí z ceny stanovené soudem, ne z toho, co dědici zbylo. Kdo zděděný byt prodá pod cenou nebo peníze utratí, strop tím nesníží. A věřitel o právo nepřijde, prokáže-li, že dědic o pohledávce věděl, nebo je-li pohledávka zajištěná zástavním či jiným věcným právem k věci z pozůstalosti.

U manželů se nejdřív vypořádá společné jmění. Podíly obou jsou stejné, pokud se pozůstalý manžel a dědici nedohodnou jinak. Dohoda uvnitř rodiny o tom, kdo dluh ponese, věřitele neváže. Nezletilé dítě chrání soud sám. Je-li mezi dědici někdo, kdo není plně svéprávný, nebo osoba neznámá či nepřítomná, nařídí soud soupis i bez návrhu a omezené hrazení dluhů platí i tady.