Systém vytápění bytových domů je složitější, než by se mohlo zdát. A nemůže za to ani nějaká svévolně přebujelá byrokracie, největší problém je se silou, kterou nepřemluvíte. Totiž s přírodními zákony.

Důležité je si uvědomit, že teplo se v bytových domech do jisté míry rozpočítává a průměruje za celou budovu. Skládá se totiž ze dvou částí: 

Ze základní složky, kterou určuje majitel domu či společenství vlastníků. Ta se vypočítává z velikosti bytové jednotky a celkové spotřeby domu a činí 30 až 70 % celkové platby.

A spotřební složky, tedy skutečné spotřeby. Jenže ta má mantinely: Může se pohybovat mezi 70 až 200 % průměrné spotřeby domu.

Už sami vidíte, kde je problém? I když budete šetřit a topit jen minimálně, stejně zaplatíte 70 % průměrné spotřeby, a to i v případě, že jste ve skutečnosti neprotopili ani korunu. 

Magazín

Topte chytře! Vyplatí se vypínat topení, když jdete pryč jen na chvíli?

A funguje to pochopitelně i naopak: I pokud budete topit jako blázni s otevřenými okny uprostřed zimy, nezaplatíte víc než dvojnásobek průměrné spotřeby. Jen kvůli vám ještě navíc ona průměrná spotřeba vzroste, takže vaši šílenost nakonec zaplatí všichni.

Nemusí ani jít o žádný extrémní, do absurdity dotažený příklad. Představte si třeba, že vedle sebe bydlí pětičlenná rodina, která je zvyklá topit na 23 °C ve všech místnostech a samotný člověk, co se spokojí s 18 °C. Rozdíly budou vcelku logicky obrovské.

Částka vypočítaná z průměru se navíc také nejeví úplně fér, ale je potřeba si uvědomit, že tam být musí, protože také zásadně závisí na poloze bytu: Středové byty obklopené ze všech stran sousedy přijímají teplo ze stěn, rohové jednotky či byty pod půdou nebo sklepem je zase potřeba vytápět víc. Průměrování spotřeby pramení ze snahy tyto rozdíly vyrovnat.

Faktem nicméně zůstává, že pokud někdo v bytovém domě topí opravdu přehnaně, zaplatíte to za něj.