Tohle jsme v lese na houbách nečekali: Místo vzácných smržů příroda přinesla něco jiného

My Češi jsme národ houbařů, je to naše DNA, národní sport a pro mnohé i druh meditace. Zatímco ve zbytku Evropy na houby v lese často pohlížejí jako na dekoraci nebo nebezpečnou plíseň, my v nich vidíme poklady. 

Jarní houbaření je jiná liga. Sotva skončí sběr zimních hub, specifické skupiny lidí už se plíží křovím s očima přibitýma k zemi. Není to o plných koších, které sbíráme v srpnu u cesty, ale o trpělivosti, znalostech a ochotě prodírat se neprostupným křovím kvůli pár vzácným kouskům. A právě za jedním takovým „pokladem“ jsme se vypravili i my.

Mise: Smrž vysoký

Cíl byl jasný: najít smrže z okruhu vysokého. Doprovázel mě člověk nejpovolanější, biolog a zakladatel Czech Fungi Jan Hodač. Naše strategie byla vědecká- procházeli jsme historická stanoviště, místa, kde se tyto aristokratické houby v minulosti už objevily.

Houbaření na jaře je úplně jiná disciplína než podzimní „kosení“ hřibů. Je to detektivní práce. Smrži jsou mistři kamufláže. Jejich hledání vyžaduje kombinaci vědeckých znalostí a čisté intuice. Prošli jsme několik lokalit, prodírali se hustým ostružiním a škrábali se křovím, ale výsledek? Zatím nula. Možná je ještě brzy, možná si s námi příroda jen hraje. Ale to k tomu patří, houbař musí umět přijmout i prázdný košík.

Šok: Stovka „mozků“ na scéně

Ucháč obecný (Gyromitra esculenta) zdroj: Žanet Ka

Právě ve chvíli, kdy už nohy začínaly těžknout, přišel zvrat. Na místě ideálním pro růst smržů, se před námi otevřelo doslova eldorádo, ale úplně jiného druhu. Narazili jsme na populaci ucháče obecného (Gyromitra esculenta).

„Přestože se nejedná o vzácný druh, tento objev místa byl opravdu jedinečný,” uvádí Jan Hodač. “nepamatuju, že bych někdy v životě viděl na ploše 50x100 metrů snad 100 dokonalých plodnic velikosti pomeranče, navíc v krásně kvalitě a v typickém hnědofialovém zbarvení,”. Jejich typické zprohýbané klobouky v hnědých odstínech dominovaly terénu. Pro milovníka přírody a fotografa je to nález snů, pro kuchaře ale už méně. 

Krása, která klame: Proč ucháč nepatří na pánev?

Ucháč obecný (Gyromitra esculenta) zdroj: Žanet Ka

Důležitý moment pro každého houbaře- i když jeho latinský název esculenta znamená „jedlý“, moderní mykologie má jasno: ucháč obecný je jedovatý. Jeho nebezpečnost spočívá v kumulativním účinku toxinů. “Škoda, že jde o jedovatou houbu obsahující ve velkém množství toxin Gyromitrin,” posteskl si Hodač. “jeho příbuzný světlejší Ucháč obrovský ho má řádově méně,” dodává.

Dříve se sice po dlouhém procesu vaření a slévání konzumoval, ale dnešní doporučení zní jasně: nebrat, nesbírat, jen obdivovat. Na rozdíl od svého bratrance ucháče obrovského, který je po důkladném převaření jedlý a roste spíše u tlejícího dřeva, tento náš „obecný“ krasavec může způsobit vážné otravy! “V tomto případě jde jen o krásné jarní houby pro fotografii a zajímavý biotop. Nejčastěji roste v jehličnatých lesích, tento nález je překvapivě z osik a bříz, kde bychom čekali spíše ten Ucháč obrovský, ale sem tam byly malé semenáčky smrku, na který se ucháči asi vázaly,” předává své zkušenosti biolog.

Česko vs. Evropa: Houbařský ráj svobody

Tato výprava mi znovu připomněla, jak unikátní vztah k lesu můžeme mít:

• V Německu a Švýcarsku i Rakousku vás na mnoha místech omezí limitem (často 1-2 kg na osobu), a pokud ho překročíte, čekají vás pokuty.
• V Itálii platí různá pravidla dle regionů, často je sběr povolen jen v určitých hodinách.
• V Nizozemsku je sběr hub prakticky zakázán.

V Česku máme něco výjimečného, můžeme volně vstoupit do lesa a sbírat houby pro vlastní potřebu zdarma. Ale úplná anarchie to není- nesmíme sbírat chráněné druhy, v národních parcích a chráněných oblastech mohou platit omezení. Sběr jen pro vlastní hrnec, ne pro byznys- na prodej potřebujete povolení.

Žaneta Kaczko a Jan Hodač/ CzechFungi.cz zdroj: Žanet Ka

U nás je les stále ještě svobodný prostor. Je to místo, kde se biologové i nadšenci mohou jen tak toulat ostružiním a radovat se z toho, že příroda po zimě ožila. I když jsme tentokrát „naše“ smrže nenašli, ten pohled na stovku vzrostlých ucháčů byl dostatečnou odměnou. Les má v rukávu mnohem víc než jen hřiby, na které si všichni ještě počkáme.