Tisíc let stará záchrana: Středověký japonský deník skrýval tajemství, které může změnit moderní astronomii

Zájemcům o japonskou kulturu, literaturu či historii jistě není cizí jméno Fudžiwara no Teika. Jednalo se o jednoho z nejvýznamnějších básníků období Heian a Kamakura, který žil mezi lety 1162 a 1241, a jeho díla patří k základním pramenům k pochopení japonské středověké estetiky. 

A tento literární kritik, básník, romanopisec, písař a dvorní kaligraf si, jak tenkrát bývalo velmi častým zvykem, také psal různé zápisky a deníky. A právě v jednom z nich našli vědci objev, kterým se pochlubili v odborném časopise Proceedings of the Japan Academy.

Teika dal světu celou řadu významných děl, vědci z Okinawského institutu vědy a technologie (OIST) se ale zaměřili na zmínku, kterou uvedl ve svém deníku Meigecuki, kde popisoval, jak v roce 1204 obloha zčervenala a celé Kjóto se po tři dny koupalo v rudém světle.

zdroj: Profimedia.cz

Básník a autor poetických traktátů samozřejmě neměl tušení, která bije, moderní vědci to ale vědí velmi dobře. Neobvykle dlouhá polární záře ukazuje na sluneční erupce a protonové bouře: „Běžná aurora mizí do 24 hodin, jestli trvala tři dny, musely být příčinou velké sluneční erupce,“ vysvětluje profesorka Hiroko Mijahara z OIST pro magazín Discover.

Na povrchu Země nás před negativními účinky protonových bouří účinně chrání magnetické pole planety. Některé částice, které Slunce při bouři rozmetá rychlostí blízkou rychlosti světla do vesmíru, ale i tak proletí a v reakci s atmosférou vytváří izotopy uhlíku-14 a beryllia-10.

Hledáním těchto izotopů v letokruzích prastarých stromů se dá velmi dobře určit, kdy v minulosti došlo ke zvýšené sluneční aktivitě. Jenže se jedná o velmi pracný a časově nákladný proces, pokud by ho vědci měli dělat „na slepo“. Právě proto hledají zmínky v dobové literatuře, od kterých se odrazit. A v případě zápisu v Teikově deníku vyšel plán na výbornou: Vědci našli prudký nárůst uhlíku-14 z přelomu zimy 1200 a jara 1201 ve starých cypřišcích.

Jen několik let před Teikovým popisem polární záře tak potvrdili silnou sluneční bouři. A navíc zjistili zajímavý poznatek: Slunce bývalo aktivnější. Dnešní sluneční cykly trvají okolo 11 let, v Teikově době ale vrcholily každých 7-8 let. Zaznamenaná bouře byla právě vrcholem jednoho takového cyklu.

zdroj: Profimedia.cz

„A k čemu to je?“ ptá se klasik. Ne, nejedná se jen o kuriozitu, která by ale neměla skutečné využití. Jak už padlo, magnetické pole Země nás na povrchu účinně chrání, astronauti ve vesmíru ale tento luxus nemají a protonové bouře pro ně tak představují obrovské nebezpečí. Mapování a poznání, jak a kdy dochází ke zvýšené sluneční aktivitě, tak může významně pomoci při průzkumu vesmíru.

„Radiace způsobená slunečními protonovými jevy je největší překážkou lidských výprav do vesmíru. Je proto zásadně důležité, abychom zlepšili a zpřesnili naše schopnosti tyto jevy předvídat, obzvlášť v případě silných bouří,“ vysvětluje profesorka Mijahara.

Astronomicko-literární mise navíc ani omylem nekončí: Mijahara dodává, že historická japonská literatura je zmínek o podivných zářích plná. Vědce tak čeká ještě spousta zkoumání a potvrzování.