The Economist ocenil Dienstbiera jako disidenta i ministra
14. 1. 2011 – 11:36 | Zpravodajství | red
Jako člověka, který ostře sledoval nepohodlné pravdy, ocenil v pátek v nekrologu Jiřího Dienstbiera britský týdeník The Economist.Vyzdvihl jeho působení v disentu i ve funkci prvního porevolučního československého ministra zahraničí, kde se hlavně zasloužil o zlepšení vztahů s Německem.
Nepohodlné pravdy mají v Česku tendenci se ztrácet a Jiří Dienstbier je ostře sledoval, uvedl The Economist. "Srdcem byl novinář: v 60. letech byl hvězdným zahraničním zpravodajem. Ale jeho idealismus ho zařadil mezi desetitisíce nejlepších a nejchytřejších Čechů a Slováků, kteří byli oběťmi čistek po sovětské invazi v roce 1968.
Boj s komunismem vyžadoval velkou víru
"O svém následujícím zaměstnání topiče říkal, že to mohlo být horší a že má aspoň má čas na čtení. V roce 1977 patřil ke skupince disidentů zahrnující i jeho přítele Václava Havla, která sebrala odvahu, aby vydala skromný manifest na obranu lidských práv Charta 77. Jen málo lidí si vzpomíná, jak beznadějný se tehdy takový boj zdál. Vyžadovalo velkou víru, aby člověk byl přesvědčen, že komunismus je odsouzený k zániku a že Evropa se znovu sjednotí," uvedl prestižní týdeník a připomněl, že Dienstbier jako další signatáři Charty byl pronásledován a vězněn.
I když nebyl přirozeným organizátorem, byl správným mužem pro funkci prvního porevolučního ministra zahraničí, napsal týdeník. "Jeho největším úspěchem je sbližování s Německem, které pohřbilo české rozhořčení nad německou agresí a německý hněv nad poválečnými deportacemi. Vyjednával zrušení Varšavské smlouvy a symbolicky stříhal ostnatý drát na hranicích s Německem. Dienstbierovi diplomaté, kteří byli z největší části ještě z komunistické doby, poslušně tančili podle nových not."
Fascinace Evropou
"Jeho velkou vášní byla Evropa: bylo to téma, které obdivoval předtím (a potom), kdy to bylo v módě. Nebyl přirozeným stoupencem transatlantických vztahů a podle některých názorů byl příliš měkký na (tehdejšího sovětského vůdce) Michaila Gorbačova," napsal týdeník.
"Jeho kariéra po odchodu z funkce v roce 1992 pohasla. Rozešel se s mnoha bývalými spojenci kvůli válkám v Jugoslávii," napsal The Economist, podle něhož rodinné vazby Dienstbiera vedly k sympatiím se Srbskem.
"Zůstal na okraji veřejného života až do své smrti. Jeho syn, další Jiří, je vycházející hvězdou české politiky: což je naštěstí nudná záležitost ve srovnání s otcovou kariérou," uzavřel The Economist.