Uprostřed rušného Manhattanu, v oblasti Tribeca, stojí jedna z nejpodivuhodnějších staveb Spojených států. Na první pohled působí jako ponurý monolit z betonu – bez oken, bez ozdob, bez jakéhokoli náznaku života. Mrakodrap na adrese 33 Thomas Street vyčnívá mezi skleněnými kancelářskými věžemi, jako by pocházel z jiného světa. A právě tím vyvolává už po desetiletí zvědavost, fascinaci i řadu teorií o svém skutečném účelu.

Budova, dokončená v roce 1974, vznikla podle návrhu architekta Johna Carla Warneckeho jako součást rozsáhlé telekomunikační sítě společnosti AT&T. V éře, kdy telefonní hovory putovaly světem po fyzických drátech a obrovských přepojovacích panelech, představovala 33 Thomas Street klíčový uzel této sítě – tzv. Long Lines Network. Tady se směrovaly dálkové hovory, tady se propojení přenášela z města do města, ze státu do státu.

V 70. letech byla tato infrastruktura páteří americké komunikace. Každé přepojovací centrum muselo být mimořádně spolehlivé, chráněné a klimatizované. Stroje a kabely uvnitř nepotřebovaly okna ani přirozené světlo – právě naopak. Sluneční záření by mohlo ohřát interiér a narušit stabilní teplotu, kterou technika vyžadovala. Okenní otvory by navíc oslabily konstrukci a zvýšily riziko poškození či sabotáže. Proto architekti zvolili strohý, uzavřený design: čisté betonové stěny, minimální vstupy a žádná viditelná slabina.

Pevnost telekomunikací a symbol studené války

Budova 33 Thomas Street byla od počátku navržena jako téměř nedobytná pevnost. Podle dobových plánů je schopna fungovat zcela soběstačně až dva týdny – s vlastními zásobami vody, plynu i elektřiny. V případě katastrofy měla být schopna pokračovat v provozu i bez napojení na městské sítě. Odhaduje se, že by dokázala pojmout až 1 500 lidí, kteří by v ní po tuto dobu mohli přežít.

zdroj: Profimedia.cz

Není divu, že se o ní mluvilo jako o stavbě, která by mohla odolat i jadernému útoku. Projekt vznikal v době studené války, kdy byla myšlenka odolnosti vůči extrémním scénářům běžnou součástí architektonického plánování. Kombinace bezpečnosti, technologického zázemí a soběstačnosti z ní udělala symbol tehdejšího technického sebevědomí – místo, kde se spojuje moderní inženýrství s logikou krizového plánování.

Ačkoliv se technologie v průběhu desetiletí proměnila, 33 Thomas Street zůstala důležitou součástí americké komunikační infrastruktury. Po roce 1999, kdy AT&T přesunula většinu svých služeb jinam, se část prostor proměnila v datové centrum a jiné zůstaly využívány pro přepojování telefonních linek či síťové technologie. Dnes tudy proudí nejen telefonní hovory, ale i data z internetu – proudy informací, které propojují miliony lidí po celém světě. Pokud v New Yorku streamujete film nebo voláte přes internet, je možné, že vaše data alespoň na chvíli projdou právě touto budovou.

Od technického uzlu k legendě internetu

Veřejnost se o 33 Thomas Street začala zajímat daleko víc v roce 2017, kdy herec Tom Hanks sdílel její fotografii na sociálních sítích a označil ji za nejděsivější budovu, jakou kdy viděl. Jeho komentář vyvolal lavinu reakcí – lidé začali pátrat, co se v objektu vlastně děje, a záhy se objevily nejrůznější teorie.

Na Redditu a Twitteru se začaly objevovat nápady, že jde o sídlo agentů Men in Black, útočiště upírů, nebo dokonce o místo, kde vláda ukrývá mimozemšťany. Jiní komentující vtipkovali, že je to ideální dům pro tvory, kteří nesnášejí sluneční světlo. A i když šlo zjevně o nadsázku, právě tato kombinace tajemného vzhledu a mlčení kolem oficiálního účelu budovy dala vzniknout celé internetové mytologii.

V roce 2016 však přišlo serióznější vysvětlení. Investigativní server The Intercept zveřejnil článek založený na uniklých dokumentech Edwarda Snowdena, který tvrdil, že budova mohla být používána americkou Národní bezpečnostní agenturou (NSA) k monitorování mezinárodní komunikace. Podle těchto zdrojů nese krycí označení Titanpointe a měla hostit zařízení, která sledovala přenos dat mezi Spojenými státy a dalšími zeměmi. NSA se k těmto informacím nikdy oficiálně nevyjádřila, což samozřejmě jen posílilo zájem veřejnosti.

Dodnes není zcela jasné, jaké všechny systémy se v budově nacházejí a v jaké míře je objekt stále aktivní. Jisté však je, že 33 Thomas Street není žádné tajemné sídlo nadpřirozených bytostí, ale důmyslný technický organismus, který měl a možná stále má zásadní význam pro americkou komunikační síť.

A tak tato strohá, bezokenní stavba zůstává jedním z nejvýraznějších symbolů New Yorku. Její monumentální silueta se tyčí nad městem jako připomínka doby, kdy komunikace znamenala nejen propojení lidí, ale i potřebu naprosté kontroly, spolehlivosti a bezpečí. I když dnes už víme, že za jejími zdmi se neskrývá nic nadpřirozeného, její tichá přítomnost dál fascinuje – možná právě proto, že tak dokonale spojuje technickou racionalitu s lidskou zvědavostí.