Jeho jméno znělo jako prokletí, ale on se rozhodl, že ho promění v odpor. William Patrick Hitler – muž, který nesl nejslavnější příjmení dvacátého století, a přesto se postavil proti krvi, z níž vzešel. Příběh synovce Adolfa Hitlera je zvláštní směsí ambice, vzdoru, hanby i vykoupení. Začíná v zaprášeném Liverpoolu a končí v tichém americkém městečku, tisíce kilometrů od místa, kde jeho strýc zničil svět.

William Patrick Hitler: Synovec, který se postavil strýci

William Patrick Hitler se narodil 12. března 1911 v liverpoolské čtvrti Toxteth. Jeho otec Alois Hitler Jr., starší nevlastní bratr Adolfa Hitlera, pocházel z Rakouska, matka Bridget Dowlingová byla Irka. Seznámili se v Dublinu v roce 1909, když Alois pracoval jako pomocný kuchař v hotelu Shelbourne. O rok později se proti vůli Bridgetiny rodiny vzali v Londýně a usadili se v Liverpoolu. Žili v bytě na Upper Stanhope Street, který byl později zničen při německém náletu během války.

William Patrick Hitlerzdroj: Profimedia.cz

Alois se pokoušel živit provozem restaurací a penzionů, ale jeho podnikání jedno po druhém zkrachovalo. Byl prchlivý, autoritativní a často násilnický, což poznal i malý William. Roku 1914 odešel od rodiny a do Německa se už kvůli válce nevrátil. Matka tak syna vychovávala sama, s pomocí své rodiny v Irsku. V polovině dvacátých let se však Alois ozval a žádal, aby Bridget poslala Williama na návštěvu do Německa. Když chlapec dosáhl osmnácti let, matka svolila. William dorazil do Německa roku 1931 a poprvé se setkal se svým nechvalně proslulým příbuzným – Adolfem Hitlerem.

Cesta do stínu moci

V době, kdy se Hitler chystal převzít moc, se William rozhodl využít příbuzenského vztahu k vlastnímu prospěchu. Po návratu do Anglie přišel kvůli svému jménu o práci, a tak se v roce 1933 znovu vydal do Německa, aby zkusil štěstí u strýce, který mezitím usedl do křesla říšského kancléře. Adolf mu zařídil místo v Říšské bance a později v automobilce Opel. Mladý Hitler si ale mocných kruhů užíval až příliš – navštěvoval večírky, vyhledával ženskou společnost a zneužíval slavné jméno. Strýc ho proto nechal sledovat a když se William začal bouřit, ztratil jeho důvěru úplně. Gestapo mu dokonce na čas zakázalo pracovat a několikrát byl zatčen.

Když mu nacisté nabídli vysokou funkci pod podmínkou, že se vzdá britského občanství, odmítl. Místo toho se pokusil svého strýce vydírat a pohrozil, že pokud nedostane lepší postavení, zveřejní rodinná tajemství. Podle některých zpráv šlo o narážku na pověst, že Hitlerovým dědečkem mohl být židovský obchodník. Adolf zuřil, začal o něm mluvit jako o odporném synovci a vztahy mezi nimi se definitivně rozpadly. William uprchl roku 1939 z Německa, krátce před vypuknutím války, a v Londýně prohlásil, že jeho strýc stvořil monstrum, které už sám nedokáže zastavit.

Téhož roku publikoval v americkém časopise Look článek s názvem Proč nenávidím svého strýce, kde popsal Adolfa jako krutého, hysterického a nebezpečného člověka. Vzpomínal i na jejich poslední setkání, kdy na něj kancléř křičel, mával bičem a urážel ho, jako by stál na tribuně.

Americký nový začátek

Na začátku roku 1939 pozval mediální magnát William Randolph Hearst Williama a jeho matku do Spojených států, aby zde pořádali přednáškové turné o životě v nacistickém Německu. Když vypukla válka, zůstali v Americe a William se rozhodl vstoupit do armády. Po osobní žádosti prezidentu Franklinu D. Rooseveltovi mu bylo dovoleno narukovat do amerického námořnictva. Důstojník u odvodu si zprvu myslel, že si z něj muž s příjmením Hitler dělá legraci, ale William brzy dokázal, že svou loajalitu míří jinam než ke jménu. Bojoval v Tichomoří, byl raněn a obdržel vyznamenání Purpurové srdce.

Po válce si změnil jméno na William Stuart-Houston, aby se odřízl od minulosti. V roce 1947 se oženil s Němkou Phyllis Jean-Jacques, s níž se usadil v městečku Patchogue ve státě New York. Založil malou laboratoř Brookhaven Laboratories, kde analyzoval krevní vzorky pro nemocnice. S manželkou měl čtyři syny – Alexandera Adolfa, Louise, Howarda Ronalda a Briana Williama – z nichž žádný neměl děti. Někteří autoři později spekulovali, že bratři uzavřeli dohodu, že rod Hitlerů vymře s nimi.

William Patrick Stuart-Houston zemřel 14. července 1987 v Patchogue a byl pohřben vedle své matky na hřbitově Holy Sepulchre Cemetery v Coramu ve státě New York. Jeho manželka Phyllis ho přežila o sedmnáct let.

Příběh muže, který se narodil do nejtemnější větve evropské historie, ale nakonec bojoval proti ní, zůstává fascinující ironií dějin. Ze synovce diktátora se stal voják Spojených států – a s jeho smrtí vymizela i poslední přímá mužská linie rodu Hitlerů.