Strčil hlavu do urychlovače částic. Od té doby stárne jen napůl

Co se stane, když strčíte hlavu do urychlovače částic? Nápad jak z mysli spisovatele béčkové sci-fi, který by v románu jistě skončil superschopnostmi či zrozením hrozivého mutanta. V realitě se nic tak dramatického nestane. Ale to neznamená, že bychom se neměli o čem bavit.

Vědci sami dlouho netušili, co vlastně protonová radiace, která v urychlovači vzniká, s člověkem vůbec udělá. V přírodě je totiž protonová radiace velmi vzácná: Protony ze slunečního větru zastaví atmosféra Země a ultrafialové protony či alfa částice jsou tak slabé, že je zastaví i list papíru a člověka by mohly ohrozit leda tak zevnitř.

Což není jen vtipná poznámka, ale krutá praxe. Například ruského disidenta Alexandera Litviněnka tak otrávil a zabil nájemný vrah, když mu podsunul radioaktivní polonium-210 do jídla.

I přesto si ale vědci nejsou úplně jistí, jak protonová radiace vlastně funguje při kontaktu s lidským tělem. Například profesor Michael Merrifield odpověděl na otázku, co by se stalo, kdyby člověk strčil ruku do hadronového urychlovače v CERNu: „Dobrá otázka. Odpověď nevím. Ale nejspíš by vám to vůbec neprospělo.“

Z etických důvodů to samozřejmě nemůžeme jen tak na někom zkusit a studijní skupina podobných událostí má všehovšudy jednoho člena. V roce 1978 totiž do proudu protonů omylem strčil hlavu sovětský vědec Anatolij Bugorskij. 

Bugorskij pracoval v Institutu fyziky vysokých energií v Protvinu u Moskvy na obřím synchrotronu U-70, v té době největším v celém SSSR. 13. července zmíněného roku došlo k poruše. Výstražná světla zhasla a stroj se tvářil nečinně, Bugorskij si tedy myslel, že nic neprobíhá a naklonil se to trubice urychlovače, aby zkontroloval vadnou součástku.

Přesně v tu chvíli mu proletěl hlavou svazek protonů rychlostí blížící se rychlosti světla. 

Podle magazínu The Atlantic vědec později vypověděl, že neucítil vůbec žádnou bolest. Viděl prý jen oslepující záblesk, který byl "jasnější než tisíc sluncí". V ten moment mu zadní částí lebky vstoupil do hlavy paprsek a vyšel ven levou stranou nosu.

Bugorskij byl schopný vědec, a tak moc dobře věděl, co to znamená a co bude nejspíš následovat. S těžko pochopitelným klidem ale dokončil opravu zařízení, zapsal údaje o nehodě do pracovního deníku a odešel domů čekat na nemoc z ozáření.

zdroj: Wikimedia

Když se Bugorskému v noci extrémně nalila a otekla levá polovina obličeje, vyhledal konečně pomoc a byl okamžitě letecky transportován do speciální moskevské nemocnice.

Čísla byla naprosto děsivá. Smrtelná dávka radiace pro dospělého člověka se pohybuje kolem 5 až 6 sievertů. Podle odhadů zasažená část Bugorského mozku v onen zlomek vteřiny absorbovala lokální dávku 2 000 až 3 000 sievertů (200 000 až 300 000 radů). Lékaři ho na lůžko uložili v podstatě jen proto, aby mohli podrobně dokumentovat jeho nevyhnutelnou smrt.

Jenže dny plynuly a Bugorskij nezemřel. Fyzika ho totiž paradoxně zachránila. Jak vysvětluje vědecký portál Discover Magazine, u běžných jaderných katastrof (jako byl Černobyl) zasáhne radiace celé tělo a pomalu rozloží buňky i orgány.

Bugorskij byl ale zasažen extrémně tenkým, laserově zaostřeným paprskem. Ten jeho mozkem projel jako horká jehla. Paprsek sice spálil tkáň v úzkém tunelu, zničil mu sluch v levém uchu a paralyzoval nervy, ale minul životně důležitá centra i velké krevní cévy.

Bugorskij se zotavil. Přišel o sluch v zasaženém uchu, polovinu obličeje měl zparalyzovanou a rozvinula se u něj epilepsie, ale žádnou intelektuální újmu neutrpěl, dodělal si doktorát a dokonce se vrátil do práce. Do urychlovače částic už nicméně znovu hlavu nestrkal.

Protože paprsek kompletně zničil a paralyzoval nervy na levé polovině jeho obličeje, svaly na této straně úplně ztuhly. Pravá strana jeho obličeje přirozeně zestárla a pokryla se hlubokými vráskami, zatímco levá polovina zůstala vyhlazená a "zamrzlá" v čase, takže Bugorskij působí, jako by stárnul jen napůl. Dnes je mu přes 80 let a žije v Rusku.