Prezident Václav Klaus uvedl, že měl rád Martina Štěpánka nejen jako významného umělce, který v českém divadelním světě zanechal hlubokou stopu, ale také jako člověka, občana a politika. Klaus to napsal jeho manželce v kondolenčním dopise, který publikoval na svém webu. 

Podle prezidenta patřil Štěpánek k lidem, kterým nebylo lhostejné, co se kolem děje; jeho hlavním životním posláním bylo téma lidské svobody. "V tom jsme si byli blízcí, od toho se odvíjel náš dialog a životní postoje," poznamenal prezident. 

Přenosilová: Pozvali mě se ženou na Štědrý den

"Martina Štěpánka jsem si tak jako mnoho lidí v naší zemi velmi vážil a hluboce lituji jeho odchodu," komentoval hercovo úmrtí premiér Petr Nečas. 

Skonu umělce, který v roce 1981 s rodinou emigroval, hrál v rakouských a německých divadlech a stal se hlasatelem Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda, lituje i jeho spolupracovnice z té doby Yvonne Přenosilová. "Byl to letitý kolega, s nímž jsem si dobře rozuměla. Jedny Vánoce mi bylo těžko, můj syn nepřijel, a Martin mě se svou ženou Jaroslavou Tvrzníkovou pozval k sobě na Štědrý den, což se běžně nedělá. Dodnes jsem za to nesmírně vděčná," řekla Přenosilová. 

"Poté, co se rozpustilo české vysílání Svobodné Evropy v Praze, jsme se trošičku ztratili z očí. Vím, že trpěl zákeřnou chorobou, z jeho smrti se stále ještě dostávám," dodala. 

Z Činoherního klubu dostal výpověď z "politických důvodů"

Štěpánek se narodil 11. ledna 1947 v Praze. V roce 1969 absolvoval Divadelní akademii múzických umění (DAMU), pak byl čtyři roky členem činohry Národního divadla a další tři roky členem pražského Činoherního klubu, odkud dostal z politických důvodů výpověď. Na přelomu 70. a 80. let hrál na jevišti pražského Divadla na Vinohradech.

Právě v jeho vestibulu se v poledne objevilo pietní místo s fotografií herce, který tu v letech 1977 až 1981 ztvárnil 16 rolí. Po svém přesídlení z Mnichova do Prahy v roce 1994 na tomto jevišti během pěti let v dalších pěti inscenacích hostoval. 

První inscenací, v níž se na jaře 1977 objevil, byla komedie Neila Simona Vstupte... "V červnu 1994 se k nám vrátil jako Malvolio v Shakespearově Večeru tříkrálovém. Pak hrál ve Strindbergově Královně Kristině, ve hře Pavla Kohouta Král Colas, v Dostojevského Bratřích Karamazových a v Schillerově dramatu Valdštejnova smrt," řekla mluvčí divadla Zuzana Paulusová. 

Šéf ND: Byl nekompromisní ve vztahu ke komunistické moci

V polovině 90. let Štěpánek dokonce uvažoval o případném členství v hereckém souboru. Tehdy však řekl, že musí mít na paměti loajalitu ke Svobodné Evropě, kde byl stále ještě zaměstnán. "Jakmile to však bude technicky možné, mohu se stát v Praze členem jediného divadla - a to je Divadlo na Vinohradech," vysvětlil. Svůj vztah k této scéně považoval za osudový. Zatímco jeho otec Zdeněk Štěpánek na Vinohradech začínal a pak se dostal do Národního divadla, jeho koloběh byl opačný. 

"Byl příliš nekompromisní ve vztahu ke komunistické moci, než aby mohl pokračovat v Čechách ve své dobře nakročené herecké kariéře, pro kterou právě působení v Národním divadle bylo asi nejpodstatnější. A tak nás jeho pevný, sugestivní hlas provázel normalizační pustinou z mnichovské centrály rádia Svobodná Evropa," uvedl ředitel Národního divadla v Praze Ondřej Černý.

Štěpánkovo politické angažmá bylo nevyhnutelné

Štěpánkovo politické angažmá po návratu do Česka bylo podle něj nevyhnutelné. "Ne snad proto, že by toužil po politické kariéře, ale proto, že občanský étos byl alfou omegou jeho myšlení... Bude mi moc chybět coby velký přítel divadla i jako vášnivý politický diskutér," dodal. 

"To, že Martin Štěpánek emigroval a herectví se řadu let nevěnoval, se na jeho umění podle mého názoru neodrazilo. Režíroval dokonce i jedno mé zájezdové představení. Byl velmi autoritativní a akurátní, trval si na svých názorech. V každém případě jsem mu ale důvěřovala. Byl totiž opravdu dobrým hercem a měl výborný herecký čich," řekla Jiřina Jirásková. Za jejího ředitelování se Štěpánek na Vinohrady jako host vrátil. 

Také ministr kultury Jiří Besser vyjádřil hlubokou soustrast nad tragickým odchodem Martina Štěpánka. Na budově ministerstva jsou vyvěšeny černé prapory a ve foyer Nostického paláce připomíná jeho památku fotografie se smuteční kyticí.