Stát vám změří obvod pasu, za nadváhu je pokuta. U nás by to okamžitě zruinovalo ekonomiku

Představte si, že musíte na pravidelnou lékařskou prohlídku. Žádný problém, však doktorský štempl opravdu je potřeba pro spoustu činností a svoje o tom vědí i řidiči senioři. Jenže tentokrát by nepřišlo jen na měření tlaku. Lékař by vám bez servítků změřil obvod pasu, zapsal si číslo, a pokud byste překročili limit, vaši firmu čeká pokuta a vás povinná odtučňovací kůra.

Sci-fi dystopie z kyberpunkového pekla, kde tyranský korporát diktuje tělesné standardy? Vůbec. Realita v Japonsku.

Má to důvod

Jak už to ale bývá, podobné opatření nepramení z nutkání úředníků někoho jen tak z hecu omezovat, kontrolovat a něco přikazovat. Ne, vychází z prachobyčejné nutnosti: Japonská populace, jak se všeobecně ví, stárne. A narůstající počet seniorů samozřejmě vytváří čím dál tím větší tlak na zdravotnický systém, který navíc drží na nohách čím dál tím méně pracujících mladých.

Vláda si proto spočítala, že léčba civilizačních chorob spojených s obezitou by v relativně blízké budoucnosti mohla být finančně prostě a dobře neudržitelná a rozhodla se lidem přikázat zhubnout. Světlo světa v roce 2008 spatřil takzvaný metabolický zákon, který dlouhé roky budil značnou kontroverzi.

Jak detailně vysvětluje analytická zpráva o pracovním trhu dostupná v americké Národní lékařské knihovně (NLM), tento předpis zavedl pro všechny obyvatele ve věku od 40 do 74 let povinnost podrobit se každoročnímu úřednímu přeměření. A stát rovnou určil jasné limity. Pro muže je maximální povolený obvod pasu 85 centimetrů, pro ženy překvapivě až 90 centimetrů (odůvodněno je to podkožním rozložením tuku).

Tlusťoši dostanou přes prsty, jejich šéfové jakbysmet

Co se stane, když se nevejdete do limitu? Přijde pokárání, a pokud máte navíc například i vyšší krevní tlak nebo cholesterol, rovnou jste automaticky zařazeni i do poradenského programu. Což v praxi znamená, že zkrátka dostanete kouče, který vám nařídí hubnout, a vy mu musíte pravidelně hlásit úbytky na váze.

Což ale ještě není nic proti tomu, co si pak vytrpí vaše firma. Zaměstnavatel je totiž zodpovědný za zaměstnance a pokud se firma nevejde do nařízených kvót, má například příliš obézních pracovníků a podobně, dostane přikázáno zaplatit dramaticky vyšší částky do národního zdravotního pojištění.

A když říkáme dramaticky, myslíme tím opravdu dramaticky: Tato pseudo pokuta se v minulosti u větších firem vyšplhala i na v přepočtu stovky milionů korun.

Není se pak čemu divit, že se řada firem stará o zdraví a štíhlou linii svých poddaných s až panickou péčí. Zřizují povinné cvičební pauzy během pracovní doby, zakazují prodej sladkostí v kantýnách a některé společnosti dokonce testovaly systémy odměn a naopak strhávání bonusů, aby obézní zaměstnance přinutily ke změně životosprávy.

Funguje to

Spoustu let ze všech stran zněla kritika, že se podobný zákon rovná diskriminaci a neetickému zásahu do soukromí, jenže když se podíváme, jak je na tom japonská populace dnes, mohlo by se hodit jisté přísloví o účelu a posvěcených prostředcích.

Podle analýz Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se tam míra klinicky obézních dospělých (BMI nad 30) dlouhodobě drží na hranici kolem neuvěřitelných 4 až 5 %. Ano, i Japonci trochu tloustnou – podíl obyvatel s pouhou nadváhou (tedy těch, kteří už nejsou hubení, ale ještě nespadají do kategorie nebezpečné klinické obezity, BMI 25–30) se tam postupně zvyšuje a pohybuje se kolem 25 až 28 %.

Což ale i tak staví Japonsko na přední příčky v celém světě.

Ale všechno má samozřejmě i svou stinnou stránku: S povinným hubnutím se celkem pochopitelně pojí i nepříjemný společenský tlak a vyskytují se případy, kdy lidé ve strachu, aby své firmě nezpůsobili problémy a sobě ostudu, drží drastické diety, které jsou ve výsledku škodlivější než mírná nadváha.

U nás by všichni krachli

A teď si představte naprostou apokalypsu a totální entropii, která by zachvátila celou zemi, kdyby se s něčím podobným vytasili zákonodárci i zde. Kolika z nás by samým překvapením upadl knedlík z vidličky, slyšet něco podobného v televizi?

A rovnou si musíme připustit krutou pravdu: Kdyby byly limity nastavené stejně jako v Japonsku, do měsíce bychom tu neměli firmu, která by nevyhlásila bankrot.

Jak totiž varuje Státní zdravotní ústav (SZÚ) ve své zprávě z roku 2024, více než 60 % dospělých občanů České republiky má vyšší než zdravou váhu. Zatímco v Japonsku je obézní každý dvacátý, u nás padá do kategorie klinické obezity celých 20 % populace (čtyřnásobek japonského stavu) a dalších 40 % dospělých s nadváhou bojuje.

Ještě hrozivěji by pro nás dopadlo samotné japonské měření krejčovským metrem. Průměrný obvod pasu českého muže se totiž blíží k hranici 100 centimetrů. Což jsou čísla, ze kterých už by na japonské inspektory obezity pomalu šly mrákoty – jde o solidních 15 čísel víc, než činí japonská hranice.